Všechno jsem ztratila
19.Září 2007Už je to déle,co jsem poznala kluka-říkejme mu Max.Víte,nikdy jsem necítila k němu to co cítím teď a co jsem cítila před tím,než jsem ho poznala.Je vyjímečný,krásný,přitažlivý..není tekovej ten typ kluka,který chce holku jen do postele a má ji spíš jen na vytahování před kámošema.Je to velmi čestný muž.A muž říkám proto že je to skutečný gentlmen s Italským šarmem.
Byla jsem tehdy hloupá,po několika měsících vztahu,...ani to nejde popsat,byl to takovej ten pocit,když člověk si myslí že může mít víc.Jsem se nechala zblbnout jedním klukem.Myslela jsem si jak je skvělej,že bude lepší atd.,Ale pěkný kuloví.Byl to právě ten opačnej typ Maxe.
Bylo to na discotece,šla jsem tam sama,protože Max měl druhý den zápas a potřeboval se pořádně vyspat.Všechno probíhalo tak se dalo očekávat,nepila jsem,protože jsem řídila,jen jsem tancovala,povídala s kamarády,prostě skvělá nálada.Když to se tam objevil jeden kluk: Robin.Tenhle kluk je hezkej to jo,ale jak se ukázalo,je to jen nafintěná panička..kterej používá holky jen jako když hadrem stíráte zem.Já jsem byla tak blbá,že jsem se ním nechala svést.A to jsem byla střízlivá.I kdyby ne,stejně se na to nedá vymlouvat,člověk má být svých chyb vědom.Ten kdo něco takového někdy udělal,možná tedy pokud vážně miloval a zhřešil,zná co je cítit vinu a bolest.
Několik dní jsem nemohla ani pořádně usnout.Pronásledovali mne výčitky,strach... Ale tak nějak jsem si myslela,že se to nějak sklidní a nikdo se nic nedoví. Až jednoho dne mi přišla sms od Maxe,vzpomínám na to jako by se to stalo před dvouma minutama,stálo tam:Ahoj Daši,promiň,ale dnes nedojedu,musím do města něco vyřídit.A nepřijedu vlastně už nikdy.Mezi námi je konec,jak jsi mohla tušit.
V tu chvíli jsem měla pocit,jako by mi zhroutil celý svět,v hlavě mi proběhlo několik krásných vzpomínek ,jemných dotyků,něžného pohlazení a nakonec se to všechno v mysli zmačkalo a já jsem si uvědomila,že nic takového už nebude,že je opravdu konec.Brečela jsem já nevim jak dlouho.Proklínala jsem Robina,discu,SEBE.
Byl konec,snažila jsem se svou chybu napravit,omlouvat se ,ale Max mi už žádnou šanci na vztah nedal,Choval se ke mně pořád krásně i po tom,jen mne už nedokázal odpustit,obejmout natož tak polibit.Kolikrát jsem ho chtěla ujistit že jsem se stím smířila,že chci jen ...jeho..,ale nepovolil.Vím,že jsem mu tím strašně ublížila,i on se mi to nebál říct.Bylo mu to líto,a nedovedu teď říct komu víc.
Teď se občas potkáme,nebo si sem tam napíšem ,jak je ,co děláš,...atd.,a nic víc si netroufám napsat,protože by mne hned zase vrátil zpět na zem ,ale tenhle člověk mi vážně chybí,nikdy na něho nezapomenu,na vždy zůstane v mém srdci a nikdy nezapomenu na to jak se tenkrát jeho modré oči po tom všem co se tenkrát stalo upřeně dívali do mích a pomalinku se otáčeli ode mne pryč.Jsem si svojí chyby vědoma a kdyby šel vrátit čas a vše vzít zpátky,zachovala bych se jinak a možná že kdyby jsem tehdy nezradila...kdo ví...
Snad našel štěstí a důvěru jinde,přála bych mu to. A jestli můžu ještě něco dodat,byl by to jen krátký vzkaz:,,Maxi,....(však on ví),a nikdy na tebe nezapomenu.
napsal/a: dadada-dasa 22:49 Link
