30.Listopad 2008
Plním to, co jsem slíbil. Jedna z věcí o kterou bych se s vámi chtěl podělit je můj pohled, názor a kritika na filmové zpracování Máje. 
Máj byl pro mne naprostým zklamáním. To, jak se F.A.Brabcovi povedla Kytice, kdy skloubil vizuální krásu se silnou a dramatickoupříběhovou linií jednotlivých povídek, tak byl Máj pouze prázdným, nicneříkajícím, byť vizuálně povedeným, ale většinou přesladkým kýčem.

Barevně přehnané podání české krajiny mi připomínalo reklamní spoty z televize. Přezelenaléluhy a háje byly jako z reklamy na České Lesy. Vlající bílé prostěradlo, malovanénebe, umělý vítr, sladce růžové odstíny. Jako vystřihnuté z reklamy nanejnovější Ariel. O pár snímků dál to byla zase reklama na ňadra SandryLehnertové. Naprosto neskrývané stimulování divákových smyslů líbivými obrazypřebujelých prsou v kombinaci opět s malovaným nebem a růžovýmiodstíny.

Co ovšem bylo smutné, byl fakt, že významový, nebo dějovýobsah byl naprosto chudý. Tak mě napadá, jak byl schopen F.A. Brabec vecpatminimální děj Máje do celovečerního filmu?

Děj Máje by se dal shrnout asi takto. Na začátku se zjevíkat. Recituje. Pak projde procesí. Přijedou loupežníci. Pantáta si podáJarmilu. Kat stále recituje. Vilém sní o Jarmile. Kat nepřestává recitovat.Tentokrát Vilém si podá Jarmilu. Kat pouze kouká, po chvíli však znovurecituje. Pantáta si podává Jarmilu podruhé. Vilém si podává pantátu. Katdramaticky mlčí před další recitací. Vilém sedí ve vězení. Kat recituje. Vilémje popraven.

Toto vše roztaháno jak jen to jde do osmdesáti minutovéstopáže, propleteno pobrnkáváním kytaristy ze Support Lesbiense, zabalenov barevném orgasmu kde figuruje tělo Jarmily odolávající snaze Viléma.

Když už jsme u Viléma. Jakmile jsem spatřil poprvé MatějeStropnického, musel jsem se začít smát. Tohle že má být ten hrůzostrašný máchůvlesů pán? Obávaný lapka, jenž má budit strach a hrůzu jen pohledem a úšklebkem?Dle představ F.A. Brabce je to ale jen rozevlátý, do hladka vyholený emo-boys načechranými vlasy, jenž svým výrazem nebudí hrůzu, ale smích. Kdejakýmístní chasník by ho srovnal do latě, obzvlášť když Vilém dává rád průchod svýmcitům, a tak je jeho největším koníčkem hledět do dáli a zasněně vzpomínat naJarmilu. A její prsa. Schází jen malovat si je do deníčku.

A aby zla nebylo málo, sráží Brabcova režie do pekel i JanaTřísku, jemuž bylo nejspíš zatajeno, že není na divadle, leč před kamerou. Třískanasadí v první sekundě výraz sveřepého šakala, dramaticky skroutí tvář a tuv rámci o snahu o osudovost po celou dobu filmu nepovolí. Přitom jde jen onesmyslnou mezihru mezi erotickými touhami Viléma, Sandřinými ňadry a reklamouna Ariel.