NADĚJE
To slovo se zdálo tak neznáme pro světla majáku, které si chtěla hrát s měsíce. Přehlídli loďku s dvěma zamilovanými. Byli do sebe tak zamilovaní, že zapomněli jistá nebezpečí konce. Nedívali si dopředu ani do zadu … jen pluli na lodi lásky.. Najednou loď narazila do papírových útesů… Jeden z páru z lodi vypadnul a jeho tělo zůstalo ležet na mořské hladině.. Bouřlivé vlnky si s ním hrály. Ten další zůstal na lodi, která byla obrácena vzhůru nohama se srdcem na hoře. Zamilovanému tekly slzy po tváři. V dáli ten člověk uviděl svojí lásku … jak se její tělo houpe na hladině. Stačilo pár věčných okamžikům, aby si uvědomil, že už nikdy nebude jeho. Chybí mu a tak se znova rozbrečel…… Jen světla majáku se dali znovu do pohybu… ale jinak bylo všude nevyslovitelné ticho.
