Vítej... Obrať se a utíkej... Nečekej víc... Je to jen pár slov
26.Prosinec 2008

25. prosinec roku 2008

Možná se budu opakovat, ale tohle byl opravdu nejhorší rok, který jsem ve svém životě, tak už dost komplikovaném, zažila… Bylo toho na mě dost…. Nejednou jsem padla na kolena a prosila, možná Boha, pokud ovšem v něj vůbec  věřím, aby to skončilo… Aby natáhl pomocnou ruku, nebo snad hodil záchranný kruh. Vždycky jsem se zvedla, znamená to snad, že existuje? Nevím, on není náplní mé zpovědi. Zvedla se, abych zase spadla… Abych opět byla na pokraji svých sil… Aby se valil vodopád slaných teplých slz po tváři a vsáknul se do koberce, nebo do jiné podlahové krytinu, to už je přeci jedno… Důležitá je příčina nekončících depresí… Nejspíš to ani nejsou deprese v pravém slova smyslu. Pořád žiju ve strachu...Ve strachu z toho, že opravdu jednou je dost.  A že z problému, které se zdají malicherné už nebude cesta ven, protože mi  ji nikdo neukáže… Málo se snad snažím? Nebo se snažím příliš?

Vložil: deep.diary ¤ Komentářů (0)

Možná zítra…Možná zítra přijde ten čas…. Já nechci víc, stačí…Stačí jen říct, je to tak, je to ono, to je ono, chci to slyšet z mých vlastních úst a možná…držet kvůli tomu půst, stát uprostřed silnice, stát na druhé straně zábradlí, vše, vše jen pro to, co tolik hledám, bez čeho nikdo nedokáže žít…A není to potřeba pít, ani snít či snad jíst…. Může snad srdce tlouct i přesto, že do něj neproudí krev…Horká, teplá, vroucí…. Ohřátá láskou, něhou…Jediným dotekem zahájit látkovou výměnu svých citů…Otočit svět a vidět ho z té druhé strany…Otočit rub na líc… Být nevyzpytatelná, spontánní, toužebná, krásná v tvých očích. Nepotřebuji, ba nechci dary… Darem je pro mne cit, který přetrvá, který zůstává, je semnou každý den, každou hodinu, každou minutu, každou sekundu… 

Vložil: deep.diary ¤ Komentářů (0)