Možná zítra…Možná zítra přijde ten čas…. Já nechci víc, stačí…Stačí jen říct, je to tak, je to ono, to je ono, chci to slyšet z mých vlastních úst a možná…držet kvůli tomu půst, stát uprostřed silnice, stát na druhé straně zábradlí, vše, vše jen pro to, co tolik hledám, bez čeho nikdo nedokáže žít…A není to potřeba pít, ani snít či snad jíst…. Může snad srdce tlouct i přesto, že do něj neproudí krev…Horká, teplá, vroucí…. Ohřátá láskou, něhou…Jediným dotekem zahájit látkovou výměnu svých citů…Otočit svět a vidět ho z té druhé strany…Otočit rub na líc… Být nevyzpytatelná, spontánní, toužebná, krásná v tvých očích. Nepotřebuji, ba nechci dary… Darem je pro mne cit, který přetrvá, který zůstává, je semnou každý den, každou hodinu, každou minutu, každou sekundu…