Jemná vůně života
Venku zuřila bouře Na obloze se klikatily blesky
naše niterná vášeň
nás rozpalovala doběla.
Na chvíli jsme zapomněli
na smutky
starosti
zachyceny někde v prostoru
mezi nebem a zemí.
burácelo hromobití
zavřenými víčky jsme počítali
červené výšlehy blesků.
Naše rty se hladově
přesunuly k sobě
cítili jsme prudké napětí,
které procházelo celým tělem.
Nevnímali jsme okolní svět,
ani bouři
jenom blízkost jeden druhého.
