Je těžké následovat sny,
ale nedovol nikomu,
aby ti je sebral.
Zavři oči
zhluboka se nadechni
a sleduj tmu,
jak houstne kolem tebe,
rozlézá se
dokud se nepromění
v cosi radostného ...
Rozesmátý běžíš v dešti
tváří v tvář bouřkovým mrakům
vstříc svěžímu větru
a chladivým kapkám deště.
Slyšíš tlukot vlastního srdce
rytmické kapání vody
doprovázené zvláštním pocitem
zastaveného času,
a tehdy přicházejí kouzelné vzpomínky
něco jako doping
pro smutné duše.
jeho oči
stejně jako ústa se usmály
v zářivě hnědých očích
se vytvořilo
jemné vlákno touhy
dívala jsem se mu do očí,
které hřály jako
šálek horké čokolády
na rty,
které se zdály být jemné na dotyk.
Rukou jsem si přejela po ústech,
ale nic nemohlo setřít pocit,
který zůstal po doteku jeho rtů.
Chutnal ..... nádherně
tělo mi zalilo horko Bylo to něco dokonalého
jako očarovaná
jsem učinila krůček k němu
zvedla oči
a topila se
v modrém pohledu.
Na krátký
nadčasový okamžik
se naše duše propojily
neviditelným kouzlem,
kterého se nešlo nabažit.
čistého,
jako stát pod noční oblohou
pozorovat padající hvězdy
a mít pocit,
že je to přesně ten zázrak,
po kterém tolik toužím.
střechy se leskly po večerním dešti
v kalužích se zrcadlil srpek měsíce
v podřepu
v naprosté nehybnosti
jako socha
jsem upřeně hleděla
do vodního zrcadla.
Mírný vánek si pohrával
se suchými lístky,
ale jeho síla nestačila
rozčeřit vodní hladinu.
Chlad ani vlhkost
jsem nijak nepociťovala
nehybná
s očima dokořán
jsem hleděla
na lesklý kotouč měsíce
tak soustředěně,
že jsem chvílemi zapomínala dýchat.
Fascinovaná tancem stínů,
se mi zrychlil srdečný tep
krev v těle proudil pomaleji,
až přestávala zásobovat moje prstíky,
které byly čím dál studenější.
Slyšela jsem volání,
ale blížící se bouře
odnesla slova do dálky.
Pak už si pamatuji jen
teplou náruč
a tváře
po kterých stékaly dešťové kapky.
ráno bylo chladné Neviditelné kouzlo
rosa na trávě
listech
i květech se leskla
prvními slunečními paprsky.
S přivřenýma očima
jsem vnímala vůni
časného rána
probouzející počátek dne,
kdy je vše v dokonalé
harmonii a rovnováze.
ranního okamžiku
zlomil upřený pohled
plný úžasu
a čisté radosti.
Uložila jsem si ten obraz
hluboko do srdce
a potom se nechala vtáhnout
do plamenů neukojitelné touhy.
úchvatný Je světle šedomodré, Nekonečně dlouhé minuty
fascinujicí živel,
kdy často nerozeznáte,
kde začíná nebe
a kde končí voda.
když svítí slunce
a obzor se v něm odráží
jako obraz ve slunečních brýlích.
Jindy je jako tekuté stříbro,
když se slunce sklání k horizontu,
nebo bouřlivě temně modré,
když vítr zvedá vlny
a bičuje hladinu.
dokážu v naprostém tichu
pozorovat jeho proměny,
při kterých upadám do snů
zavírám oči
a nabízím tvář
měsíčnímu svitu.
často se mění V těchto chvílích Měsíc se odráží
v náruživý boj,
který nemá vítěze
ani poraženýho
počítá se jen dokonalá extáze,
v níž se horká těla ztrácejí
spalující vášní
přivinutá k sobě
ve slastném opojení.
se stávají jedním
jejich srdce bijí ve stejném
zběsilém rytmu
nechávají se unášet
divokým proudem rozkoše,
která je vynáší
do neznámé země.
v rozšířených zorničkách
slyšitelné vzdechy
splývají se sténáním
vesmírem
a hvězdami.
upřímný úsměv,
který mu zalil tvář
jako vycházející slunce,
když jsem k němu přistoupila,
abych mu popřála k narozeninám.
Nebyla jsem připravená
na jeho spalující pohled
a zaplavil mě vodopád
protichůdných pocitů,
že jsem ze sebe nevydala
ani hlásku,
jen se dívala
do neuvěřitelně modrých očí
a topila se v teple
neznámého opojení smyslů.
Po několika minutách,
které mi připadaly jako věčnost
si setřel z tváře úsměv
okouzlení
i radost,
čímž mi umožnil,
abych dokončila přání
a byla odměněna polibkem,
který chutnal po růžích.
slunný den
obloha plná načechraných
bílých mráčků
slunce vychází
a já cítím přes okno
jeho teplo.
Pozoruji okolí
a bratra mého přítele,
který svlečený do půl těla
štípe dříví.
Není hezký v obvyklém slova smyslu
v jeho rysech je určitá
drsnost a tajemnost,
které ho činí jaksi nedosažitelným,
chladným
možná dokonce hrubým.
Je sice divoký a drsný,
ale v jeho očích je něco,
co vypovídá o tom,
že uvnitř je úplně jiný.
Často mi připadá,
že je jako vítr,
který si rád pohrává
jako s lístkem v bouři,
přesto pohled na něho
doslova bere dech.
