Slova
Někdy se mi točí hlava z toho,
jakou moc má nademnou
bratr mého přítele.
Stačí pár slov,
kterými dokáže vyčarovat kouzlo,
abych zoufale toužila
po jeho blízkosti.
Jeho hlas připomíná kouř,
z hořícího dřeva
z ohně,
který zahání chlad
vtírá se do kůže
vniká do plic,
až obalí srdce
hřejivou přikrývkou.
V jeho očích
je vidět obloha
čistá
modrá,
v níž poletují jako rackové
myšlenky
laškovné a živé.
Je rozhodný
nezkrotný
má v sobě vlnu
neovladatelné rozkoše,
kterou přenáší i na ostatní
vynáší je do výšek
a nechá utopit v bouři pocitů.
