Tělo
Bělostné a tiché
vyzařovalo vzácnou krásu
čisté bytí
beze všech obran a masek
předstírání
rozmarů a výhrad,
které jsou temnějšími stránkami vědomí.
Leželo na posteli
schoulené jako embryo
bílé jako padlý sníh
neplakalo
nesmálo se
ani neměnilo názor každou půlhodinu.
Necítilo triumf
výčitky ani smutky
vnímalo pouze bolavou prázdnotu
a čas pozvolna odkapával.
