{Názorníček #1}
O líbímseti.cz
Portál líbímseti.cz je opravdu užitečný. Jeho největší výhoda tkví ve flexibilitě a obrovské základně členů, díky níž lze v podstatě na každou vzniklou situaci pružně zareagovat. Chceš mrdat? Napiš: "Chci mrdat." A pár dní na to budeš mrdat. Jednoduché? Ano, to jistě. Efektivní? Ano, ovšem. Etické? Lol, wyser se na to woe.
O internetových diskusích
Velmi pozitivní je fakt, že na zdejších diskusích neexistuje kvalitativní hodnocení příspěvků, takže když si dáte tu práci prohrabat se tunami reklam na ublížené ego a dojdete k nějakému smysluplnému tématu, jako například zápas Česko-Portugalsko, zjistíte, že třeba oproti sport.cz je diskuse na asi pětkrát větší úrovni. A nestane se, že by v seznamu nejkvalitnějších názorů trůnily hlášky typu "CIKRT". Komunita lidí na serveru je pohyblivá a rušivé elementy časem semele sama. Ono by to takhle fungovalo i na tom sport.cz, jenže bojujte s lidskou ublížeností poté, co jste jí sami dali do rukou nejmocnější zbraň: možnost strhnout na sebe veškerou pozornost.
O seznamování
Jeden můj kamarád chodí s jednou slečnou. Je docela pěkná, teda mně se moc nelíbí, ale to ostatně není moje věc; důležité je, že jsou spolu šťastní. Co je zajímavé, je to, že ve chvíli, kdy spolu začali chodit, se znali od vidění už pět let díky studiu na stejné škole. A jak že se po takové době, kdy se vzájemně víceméně ignorovali, nakonec dali dohromady? Jednoduše - kamarád přišel domů, zapnul líbímseti.cz, dal si vyhlédavat holky v daném městě, a těm, které se mu líbily, napsal. A o hodinu později už si na hřišti za sídlištěm kontrolovali mandle. Kde bychom bez těch počítačů byli? Báli bychom se druhého i oslovit - apokalyptická představa. Čapek se otáčí v hrobě, Orwell v něm přímo rotuje.
O rýži
Neumím vařit, proto jím předpřipravená jídla. Ovšem mám za to, že komunikativní (snad) jsem. Zatím. Až mě to přejde, začnu si místo hledání v terénu vybírat i předpřipravené lidi. Jednoduché, rychlé a instantní. Řekl bych: proč si zakládat rýžové pole, když v každém obchodě koupím levně a rychle rýži v sáčku.
O punku
Jedna kamarádka o mně s oblibou mluví jako o punkerovi. Dáte-li si tu práci a prohrabete se různými stránkami věnovanými této problematice, dozvíte se v podstatě jedinou, ale zato zřejmě podstatnou věc: "Punk je v první řadě svoboda." Pokud je tato věta reflexí názoru většiny, nezbývá mi než s kamarádkou souhlasit. Ano, je-li punk svoboda, potom jsem punker, stejně jako Rybičky 48 nebo Jaksi Taksi, na které se v souladu s touto definicí poměrně nelogicky nadává. Žijeme ve svobodné zemi, ne? Je-li všechno tak jednoduché, jsem pro zavedení názvu Česká rePUNKblika. Aspoň si nás za hranicemi nebudou plést s Čečnou.
O kouření
Máma mi říká, že kouření škodí zdraví, pleti, plodnosti a já-nevím-čemu-ještě. Není to žádná novinka, všichni to ví a rádi se tím ohánějí. Stejně tak nikdo nechce žít s vědomím, že bude v devadesáti letech přežívat na kapačkách upoutaný na nemocničním lůžku. Lidem, kteří mi nadávají, obvykle říkám, že chci vědět, na co zemřu. Není to úžasně osvobozující pocit? V devatenácti letech? Koneckonců už Schopenhauer říkal, že život je jen zpomalené umírání, což v souvislosti s tvrzením zarputilých a militantních nekuřáků, kteří prohlašují, že kuřáci páchají pomalou sebevraždu, logicky znamená, že mě jako kuřáka čeká zpomalení procesu zpomaleného umírání. Takže je to vlastně pozitivní.
O kouření podruhé
Často se setkávám s argumentem, že kouření není moderní. To mě velice těší, jelikož moderní jsem nikdy být nechtěl. A pokud můj postoj provokuje všeobecný názor, tím líp. Aspoň nezapadnu.
O zákazu kouření v restauracích
Neustále se omílá návrh úplného zákazu kouření v restauracích. Jsem pro; aspoň se 80% návštěvníků hospod bude opíjet doma, nebudou dělat bordel na ulicích, nebudou řvát, a kdo ví, třeba přijdou na chuť i tomu internetu. Viva la pokrok!!
O internetových diskusích podruhé
Internetové diskuse jsou plné hlodů typu Topolánek 2008 - Jakeš 1968. Lidé mají rádi symboly, protože jsou jednoduché. Lidé jsou taky jednoduší. Dohromady to tvoří dokonalou symbiózu. Nedávno jsem v jedné diskusi viděl příspěvěk: "Death for ODSS! Death for Topolánek!" a u něj 849 hlasů. To vůbec není špatné; znamená to totiž, že minimálně 849 lidí v republice má základní znalosti angličtiny.
O blozích a heslech
Dal jsem si tu práci pročíst několik nejnovějších článků v různých zdejších blozích (napadlo váš, že "blog" se v jednotném čísle skloňuje jako "hrad" a v množném jako "stroj"?) a přišel jsem na zajímavou věc:
Zárukou čtenářského úspěchu je vyjadřovat se v jednoduchých heslech, jako "Zasraná škola!" a podobně. Není to nic překvapivého, lidi na hesla slyší. Napadla mě groteskní myšlenka, že ve stále větší a větší virtuální konkurenci bude docházet ke stále stručnější a stručnější heslovitosti příspěvků, a budeme-li mít štěstí, vychováme si takto generaci perfektních manipulátorů, kteří umí několika slovy dokonale strhnout celé davy lidí. Bylo by možná zajímavé pozorovat, co by se stalo, kdyby někdo ze současných šestnáctiletých internetových přispěvatelů za několik let zařval: "Revoluce!"
O zákazu kouření v restauracích podruhé
Taky máte pocit, že rozdělit restauraci na kuřáckou a nekuřáckou je jako rozdělit bazén na "smí se močit" a "nesmí se močit" ??
O Václavu Havlovi
Je taky zajímavé pozorovat, jak se mění názor veřejnosti na pana Václava Havla, tedy člověka, který je ve světě natolik uznávaný, že se v souvislosti s jeho jménem mluví o Nobelově ceně míru - jen tady mu nadávají do parchantů, protože se v porevoluční době zachoval jako humanista a podpořil multikulturalizaci země. To je poněkud smutné, uvážíme-li, že síla zfanatizovaného davu je natolik obrovská, že de facto stačí, aby se do jeho čela postavil nějaký schopný lobbista, a začnou se dít věci. Adolf na hrad?
O trestu smrti
V souvislosti s případem kolem Antonína Nováka začínají sílit hlasy veřejnosti, volající po trestu smrti. Lidé argumentují tím, že lidské zrůdy nemají mít právo na život, že je stejně budeme živit z vlastních daní, případně větami typu "Být na místě rodičů, počkal bych, až vyleze z basy, a zabil ho sám."
Lidé nadávají na totalitu. Nadávají na ni všude, protože to (a) nevyžaduje přemýšlení, (b) nevyžaduje znalost žádné konkrétní problematiky, (c) je jednoduché, (d) lidi na to slyší. Že právě trest smrti je základní berličkou totalitního režimu, to už ale nikomu nevadí. Položme si otázku, jak by měla Česká republika vypadat podle obecného mínění populace: Paroubek a potažmo celá ČSSD jsou "hajzlové", ODS jsou "zloději", " SZ jsou "teroristi", KDU-ČSL jsou "zmrdi", měl by být zaveden trest smrti, cikáni by měli být vyhnáni ze země, nemělo by se vůbec spolupracovat s USA, neměl by být radar, a především: nemělo by se zdražovat pivo, aby nedošlo k odlivu ožralých hospodských filozofů. Národ v praxi. Taky vám to připomíná Národní stranu? Máte židovskou krev, dostanete hvězdu. Máte romskou krev, dostanete rovnou kulku. Abychom nakonec nebyli překvapeni.
Argument, že člověk, který zabije jiného člověka, nemá sám právo na život, je klasickou ukázkou toho, co si společnost žádá: krev. Krev a ukojení primitivní touhy po odplatě. Oko za oko, zub za zub? Civilizovaná země by se neměla snižovat k aktu pomsty. Ukazuje to na omezenost a tupou stádnost jejích občanů, nehledě na to, že doživotní žalář je k vrahům mnohem méně milosrdný.
Poměrně vtipné je vysvětlení, jakým někteří lidé ospravedlňují případný justiční omyl: "Když je závada na autě, taky nezakážeme auta. Takže když i když dojde k chybě v soudním procesu, přece to hned nezrušíme." Umíte si představit větší hovadinu? Teorie, že s nevinnými obětmi je třeba vždycky počítat, v demokratické zemi neobstojí. Obstojí ve válce.
"Dnes už existují spolehlivé metody, jak určit viníka" - to není žádná novinka. Tyto metody byly vždy naprosto spolehlivé. Viz Václav Kaplický - Kladivo na čarodějnice.
"Nechci živit lidské zrůdy ze svých daní" - ano, pochopitelně. Ale ten ohňostroj na Silvestra v Praze byl krásný, nebo ne? Stál pět milionů. Radši dám těch pár korun měsíčně na provoz věznic, než platit mnohem více za podobné, s prominutím, píčoviny.
O trestu smrti podruhé
Je velice znepokojující sledovat, jak snadné je předhodit davu zprávu o, dejme tomu, brutální vraždě dítěte, a pak jen sledovat všechny ty afektované a rozhořčené reakce. Velice, velice rád bych věřil tomu, že věty typu "Zabil bych ho, ale pěkně pomalu, aby si taky zkusil, jaký to je" jsou pouze výkřiky pronášenými v nekontrolovatelném afektu. Protože pokud jsou míněny vážně, znamená to, že stojíme před branami středověku.
