{Názorníček #2}
O názorníčcích
Občas se mě někdo zeptá, jestli si na něco hraju. Odpovídám, že ano, stejně jako všichni ostatní. Myslím tím úplně všichni.
O emu
Nedávno jsem viděl reportáž z jakéhosi emo srazu. Bylo tam překvapivě hodně kluků. Jednoho z nich se ptali, jaké poslouchá kapely, a on odpověděl: "Tokio Hotel a maj kemykl roumnc." Je to poněkud smutné, uvážíme-li, že 99% účastníků tohoto srazu nejspíš nemělo ani páru o tom, že emo je původně čistě undergroundový žánr, jehož celý název zní "emotional hardcore." Ten kluk vypadal na to, že jediné, co by si představil pod slovem "hardcore," by bylo nějaké obzvlášť zajímavé porno.
O homosexualitě
Nechápu, jak může někdo s vážnou tváří tvrdit, že homosexualita je pro lidstvo jako celek, potažmo pro člověka jako biologického tvora nepřirozená. Kdo obhajuje boj proti homosexualitě tvrzením, že mu záleží na osudu lidstva, je pokrytec. Každý takový člověk zemře mnohem dřív, než k nějaké změně vůbec dojde. A vzhledem k tomu, že potom už na jeho názoru nebude záležet vůbec, je hloupost, aby během svého života zasahoval do životů jiných.
O homosexualitě podruhé
Někdy si říkám, že bych chtěl být homosexuál, vážně. Jenom pro ten pocit, že můžu někoho naštvat. Kdoví, třeba mě něco osvítí a zažiju homosexuální zkušenost. Myslím, že by to mohlo být docela fajn.
O alkoholu
Je nutné hodně pít, protože si to konvence vyžaduje. Ale každý, kdo se opíjí mezi lidmi, by se měl pravidelně opíjet i sám a následné myšlenky zaznamenávat na papír. Anebo v opilosti vůbec nemluvit.
O drogách
Legalizovat drogy je potřeba, už jenom z ekonomických důvodů. Nechápu, proč se touto otázkou žádná vláda ani nezačala zaobírat. Myslím, že do dvou let bychom byli na úrovni Švýcarska. Vydělali by na tom všichni: drogy by byly čistší, levnější, chování závislých by bylo daleko lehčí sledovat, nehledě na to, že z čistě etického hlediska není na drogách vůbec nic špatného.
O vlastenectví
Když se mě někdo zeptá, jestli jsem vlastenec, odpovím, že v žádném případě. Je to jednoduché. Nemám pocit, že být zrovna Čech je něco víc než být třeba Albánec nebo Papuánec. Nejhorší je, když někteří takový pocit mají a dávají to najevo. To jsou kreténi.
O sračkách v literatuře
Není nic horšího, než rozebírat u sračky každý řádek zvlášť a vysvětlovat, proč je to sračka. Je škoda, že lidé se s takovou kritikou povětšinou nedokáží vyrovnat a ohání se její neobjektivitou. Chyba. To, že je něco sračka, je objektivně dokazatelný fakt, stejně jako to, že bojovat s ublížeností a uraženou ješitností je úmorná, těžká a depresivní činnost.
O pravopise
Nejsem a priori odpůrcem přebírání a počešťování anglických výrazů, ale mělo by mít nějakou úroveň. Slova jako "wtf" nelze používat, jelikož neobsahují slabikotvornou souhlásku. Co mi ovšem vadí nejvíce, je vypouštění hlásek z českých slov. Woe, to vbc, toe dmnc.
O pravopise podruhé
Je mi záhadou, proč tolik mladých lidí zaměňuje jednoduché "v" za dvojité "w." Že by vliv Karla Hynka Máchy? Pokud ano, dotáhnul bych to a zaměňoval ještě "j" za "g." Společenský úspěch a originalita?Zaručeno.
O souloži
Soulož je dobrá, protože se o ní dobře píše. Kdyby mi někdo řekl, že mám teď hned napsat knihu o pěti stech stranách, byla by celá o souloži. Možná by to byl i bestseller.
O skládání písniček
Myslím, že skládat písničky by měl každý. Je to nejúčinnější forma terapie. To ovšem v žádném případě neznamená, že by je měl každý i publikovat. To bych naopak úplně všem zakázal, a to alespoň do té doby, než si všichni naposlouchají tu hromadu hudby, která už byla stvořena.
O provokaci
Souhlasit s někým je dobré. Nesouhlasit s někým je lepší. Ještě lepší je být přesvědčen, že mám pravdu, což je ostatně vždycky každý. Ale úplně nejlepší je, když ten druhý pozná, že jde o cílenou provokaci, a převezme vaše pravidla debaty. Taková debata je na povrch stupidní, ale ve své podstatě nesmírně inteligentní.
O svobodě
Pravá svoboda je jedině tam, kde se s ní nešermuje jako s argumentem.
O lásce
Láska neexistuje, ale pro někoho může být hezké tomu věřit. Osobně bych byl pro zákaz výrazu "miluji tě," neboť je to nejdokonalejší nástroj k citovému vydírání. A to je velmi, velmi nebezpečné. Láska jako iluze má příliš blízko k terorismu, než abych ji dokázal akceptovat.
O vztahu
Vztah by neměl být založen na sexuální věrnosti. Je to ta nejsnazší cesta k oboustrannému podráždění a frustraci. Ale to je možná tím, že nesnáším ten pocit, mít nad sebou nějakou, byť neviditelnou, kontrolu. Nevidím totiž příliš rozdílů mezi pojmy "kontrola" a "buzerace."
O upřímnosti
Je hloupé dělat narážky za účelem dostat někoho do postele. Je to totiž natolik okaté a chabé, že daná osoba to stejně okamžitě prohlédne, a pokud nemá zájem, uzemní vás hned na začátku; pokud samozřejmě zájem má, je ochotna vaše narážky akceptovat i nadále, ale velice se tím baví. A já třeba nemám zájem vypadat jako roztomile neohrabaný hrdina béčkové romantické komedie.
O upřímnosti podruhé
Oceňuji dívky, které porušují předcházející pravidlo a hrají tuto "hru" jenom proto, aby onoho kluka vzápětí poslaly do patřičných míst. Jednak to ukazuje na jistou schopnost sociální reflexe a improvizace, jednak si to ten blbec plně zaslouží.
O oblečení
Mám ve skříni úplně roztrhané kalhoty a bundu s obrovským áčkem na zádech. Baví mě, když si o mně lidi myslí, že jsem anarchista. Baví mě pozorovat, jak někteří nutně potřebují škatulky, aby se vyznali v tom, co se okolo nich děje.
O žárlivosti
Žárlivost je přirozená a normální věc, ale neměla by se ventilovat před jinou osobou. Často totiž dochází ke zbytečnému slovnímu průjmu, o což zaprvé nikdo nestojí, a zadruhé je otravné to poslouchat.
O póze
Je dobré schovávat se za nějakou pózu. Ne každý si totiž dokáže vytvořit vlastní vizuální nebo myšlenkovou kategorii. Vlastně mě napadá akorát Morrissey.
