POHÁDKA O HOLČICCE, KTERÁ JEDLA KŘEČKY

V jedné malé chaloupce uprostřed lesa žili mladí manželé Otoslav aBohunka. Otoslav se živil jako traktorista v nedalekém JZD, Bohunka sestarala o domácnost a po večerech spravovala montérky místním dělníkům.Žili spokojeně, hladem netrpěli, jen jedna věc jim chyběla ke štěstí -velice toužili po děťátku, které nepřicházelo a nepřicházelo. Souložilipravidelně noc co noc, někdy i třikrát za sebou a stále nic. Bohunkabyla čím dál tím smutnější a skleslejší, ani to látání montérek ji užnetěšilo, proto se rozhodli zajít pro radu ke staré kořenářce JosefíněVeselé. Kořenářka se zachmuřila, začala listovat ve starých rukopisech,načež objevila recept na lektvar podporující plodnost. Z kapsy uzástěry vytáhla pět sušených střevlíků, utloukla je v moždíři naprášek, přidala směs sedmi bylin, sušené ježčí sperma, vše nasypala dokotlíku s vroucí vodou a připravila kouzelný nápoj. Ten poručilaBohunce vypít před pohlavním aktem, účinky se prý jistě dostaví.
Jakřekla, tak se také stalo, a šťastná Bohunka se brzy valila po světničcejak medvídek mýval, očekávajíc svého vysněného potomka. Jedné bouřlivénoci těsně po půlnoci porodila zdravou dcerušku, které dala jménoAdélka. Adélka rostla jako z vody, stalo se z ní roztomilé obézní děckoa rodiče na ni byli právem pyšní. Otoslav jezdil s traktorem jako divý,jen aby zajistil milované dceři veškeré pohodlí.
Když bylo Adélce 5let, usmyslela si, že chce domácí zvířátko. Rodiče jí marně domlouvali,že v okolí je zvířátek dost, ale Adélce už nestačil ani sousedův pesFerda, kterému tajně honila péro, ani veverky v lese, chtěla se zkrátkastarat o vlastního mazlíčka. Dupala nožkama a křičela, až měla tvářičkycelé brunátné, válela se po zemi a pobrekávala tak dlouho, dokud svérodiče neobměkčila. Hned druhý den se všichni oblékli do svátečníchšatů a vyjeli do nejbližšího města koupit křečka. Adélce jiskřily očkajako prskavky a po dlouhém vybírání si v papírové krabičce odneslanejvětší exemplář křečka zlatého, jaký byl vůbec k dostání. Tatínek proněj vyrobil dřevěnou ohrádku a Adélka si s ním hrála od rána do večera,soustavně ho překrmovala laskominami, až nebohý křeček sotva hýbalnožičkama.
Jednoho dne se rodiče vypravili navštívit nemocnousousedku do vedlejší vsi a nechali Adélku doma samotnou. Upozorňovaliji, ať sama nikam nechodí, ale Adélka jen seděla v koutě, šťouchalatučným prstíkem do svého křečka a o jinou zábavu nejevila zájem. Rodičetedy v klidu odešli a neměli o svou dceru žádné obavy. Když se však kvečeru vrátili domů, seděla Adélka uprostřed místnosti, ve tváři měladivoký výraz, oči vytřeštěné, bříško jakoby nafouklé a nebyla schopnaslova. Vyděšení rodiče se k ní okamžitě rozběhli, hladili ji povláskách a snažili se zjistit, co se v jejich nepřítomnosti přihodilo.Jedinou odpovědí jim bylo hluboké říhnutí a chomáč chlupů, který sevyvalil z dívčiných úst. Ano, děti, Adélka svého křečka sežrala!!!Rodiče bědovali, naříkali a jelikož byli naprosto bezradní, vypravilise opět za starou známou kořenářkou. Ta se však jen sípavě zasmála avysvětlila jim, že to, co se událo, je jen začátek prokletí, kteréstíhá po celý život každé děcko, které nebylo počato přirozenou cestou.
Jakčas ubíhal, Adélčina spotřeba křečků se neustále zvyšovala, odmítalajíst zeleninu nebo jiné maso, na tvářičkách jí vyrazily dokonce hmatovévousky. Rodiče byli nešťastní, prosili kořenářku o další zaklínadlo,ale nic naplat. V létě už Adélka prodlévala výhradně jenom na polích avracela se jen zřídka s pusinkou celou od krve, aby pak zase odběhlapuzena svými instinkty. Když si však sousedé chodili čím dál tímčastěji stěžovat, že Adélka děsí jejich děti, rozhodli se rodiče učinitvěcem přítrž. Jakmile se Adélka vrátila ze svých toulek, odvlekli ji dokomory, zamkli za ní dveře a odmítli ji pustit, dokud se nepolepší.Bránila se zuby nehty, cestou stačila tatínka kopnout do koulí amamince vyrazit dech, ale její osud byl zpečetěn. Trávila v komoředlouhé dny, usedavě pištěla a zahájila protestní hladovku, ačkoli jírodiče přinášeli alespoň jednoho křečka denně, aby její léčba probíhalapozvolně a netrpěla abstinenčními příznaky.
Co se však nestalo,uprostřed léta vyhlásil ředitel JZD kalamitní stav: na polích sepřemnožili hlodavci, ničí veškerou úrodu, kukuřice je zpola okousaná, odalším obilí ani nemluvě. Pokud to takhle půjde dál, nebudou mítzemědělci na zimu žádné zásoby. Proto vyslal ředitel Smolák za nebohýmimanželi svého zástupce s prosbou, aby alespoň na pár dní vypustiliAdélku opět do polí, protože ona jediná si dokáže poradit snebezpečnými škůdci. A tak získalo vyhladovělé děvčátko zpět svousvobodu, s vervou se pustila do plnění úkolu, čímž zároveň učinilazadost své přirozenosti. Stovky a tisíce křečků skončily v jejímdrobném chřtánu, úbytek oblilí se radikálně snížil a všichni bylispokojení. Jen Adélka začala rychlým tempem přibírat na váze, za chvílibyla širší než delší a kolébala se jako kachnička.
Ředitel JZDuspořádal na její počest slavnost, osobně jí předal vyznamenání zaprospěšnost obci a tučného grilovaného křečka jako symbol jejíchzásluh. Přejedené Adélce se do křečka nechtělo, bříško měla ještě plnéranních úlovků, ale nechtěla zklamat dychtivé publikum pod tribunou, atak si uždíbla malé sousto. Její dětské útroby však začaly vzdorovat,bublat a vřít, žaludek se nadýmal stále více a více, až dospěl nanejzazší mez a Adélka před zraky všech přítomných diváků explodovala.Kousky se rozlétly široko daleko, na hlavy vyděšených občanů se snášelycáry masa - lidského i hlodavčího, slabší povahy zvracely neboomdlévaly, bába kořenářka se nenápadně odplížila, aby nedostala dodržky. A z toho plyne ponaučení: Až se budete příště nudit, zahrajte siradši kuličky!