27.Květen 2008
Motýlem...
Neměla bych to psát....nikomu do toho nic není, měla bych zvednout telefon a mluvit, jenže to mi moc nejde, radši píšu :) Jsem hrozná, jednou na to doplatím, mám tu vadu, že když se nemá mluvit, tak já začnu brebentit o úplných kravinách nebo schovávám hlavu pod peřinu...Nevím, kolikrát mu to ještě přijde vtipné..(čekám, že ještě jednou maximálně...).
.....
Píšu Ti, protože mám v hlavě smršť pocitů, ne jen v hlavě, všude, hlavně v srdíčku..Stejně jako kdysi, jsem motýlem. Tehdy jsem přísahala, že má zlomená křídla už nikdo neuzdraví, už navždy budu motýlkem, který znovu nevzlétne..Tiše se budu proplétat loukou květin, a ze spoda se dívat na ty letající barevné motýlky.
Závidět jim..
.....
Přesto se stal zázrak. Jsi zpátky, zjišťuji, jak jsem mohla dlouhých 364 dní vůbec žít...Ty jsi ten, který stojí za mé slzy, za mou radost i smutek. S Tebou chci jít dlouhou cestu životem, překračovat překážky, radovat se z maličkostí..
.....
Díky za to, že si zvedl svého motýlka ze země a dal mu možnost znovu létat a vidět svět z výšky..Ukázal jsi mu cestu, kterou má letět, cestu lásky...
Miluju Tě
ete_nka | 20:00
