Hej poutníče! kam tvé kroky vedou?

Rád bych Ti to řekl přesně, leč sám nevím…
Než abych slepě přešlapoval na místě,
dal jsem se na pochod…
přesného cíle neznaje.

Budiž mi cílem cesta má,
kterou jsem započal již před čtvrt stoletím.
Vím že mi mnoho vezme i dá,
a že vždy tryskem nepoletím.

Budu se muset mnohokrát zastavit,
nejspíše i ohlednout zpět.
Z minulosti se poučit,
ovšem žít tady a teď.

A poutníče! Co je na minulosti tak strašné?

No přeci to, že už minula..

A co je na minulosti krásné?

To že popisuje čisté listy našich duší,
někdy zlatým písmem, jindy krví.
Chceš vědět, co jí nejvíc sluší?
Dokud přítomnost o ní neví…

Jsem poutníkem z vlastního přesvědčení.
Putuji přítomností, abych tu byl pro všechny,
kterým může moje minulost
otevřít dveře do světlé budoucnosti!

… a snad i mě…