Proč?

03.Únor 2008

  Proč když je člověkšťastnej, tak pak najednou spadne úplně na dno? Proč se člověk tak dlouho oněco snaží a najednou se všechno rozplyne během několika vteřin? Proč se lidi kterýmam rád musej měnit jako moje nej kámoška která mi teď když se jí svěřim s ňákymproblémem tak na to řekne jen njn a dál jí to je ukadený… Proč musí bejt živottaková svině a tolik ubližovat? Proč je tak zatraceně těžký mít někoho rád nebose zamilovat? A proč se toho člověk musí vždycky tolik bát? Proč každém člověkmůže tolik ublížit i když to sám ani nechce?

  Vždycky sem sistrašně zakládal na tom že vim přesně co chci a nemam v tom bordel.. a teď?Teď nevim ani proč vstát ráno z postele, protože k tomu prostě nemamdůvod… Nevim ani to co ke komu cejtim… nevim co vlastně chci… co chci v životědokázat… Nevim na co bych se měl těšit… Nemam radost vůbec z ničeho…

  A řikám si proč??Proč to takhle musí bejt?? Proč když se člověk zamiluje a snaží se jak nejvícmůže tak to tomu druhýmu nestačí? Proč se musim bát toho co přijde zejtra? Pročmusí existovat ten strach ze života? Z toho co bude dál? Nebylo by to beztoho jednoduší? Bez strachu a ubližování?

  Tolik otázek aodpověď žádná…Chtěl bych na chvíli prostě úplně vypnout… Nic nevnímat..nicnecejtit… vyčistit si hlavu...a srdce..od toho všeho… Ale to nejde… a navíc soutady lidi který mam rád.. a kterým bych asi možná chyběl… Ale je otázka jestlito tak fakt je jestli to jak se chovaj není jenom přetvářka a uvnitř není něco jinýho…

napsal/a: filii.p 18:05 Link komentáře (4)