Roman a tráva 29.Listopad 2005
1. Romane oběd je,
travička čeká,
na jídlo sračka zas,
žaludek heká.
Romane, Romane,
utíkej pryč,
vychna se blíží už,
jazyk jak bič.
Před půlnocí na pokoji,
mlha už se zvedá.
Dveře jsou zamčené,
vychna se však nedá.
Hledá už klíče své,
hned dupe po chodbě,
a Roman se ocitl
blízko své záhubě.
2. Klíče však zarazil do zámku víc,
vychna už nadává z plných plic:
"Jen počkej Romane, rána se dočkáš,
a potom na chodbě na mě tu počkáš!"
Roman však statečný, nebojí se nic,
a naposled potáhne ze skla z plných plic.
K trávě se přidalo vínečko bílé,
víčka se klíží už, asi sou líné.
Ze snu ho vytrhlo vidění jasné,
jak nad ním ...... s úžasem žasne.
Když oči otevřel - je tma jak v řiti,
pod rukou našmátral snad něco k pití.
Co to tak může být? Z večera vokno...
Když si však přičichl, málem s ním seklo.
Co je to za smrad? Co to tak páchne?
Z poblitých ponožek zápach se táhne.
Ráno i poledne Románek prospal
na vychnu na chodbě se s klidem vysral.
A jak to dopadlo? To nikdo neví...
Roman si hulí dál, všichni sou leví.
A nebo naopak? Jen on je levej?
Posaď se, zahul si - na kecy nedej.
Fonddy
napsal/a: fonddy 15:50 |
Link
