gabikula

Jdu ohněm,co hoří
cítím vášen,co skály boří
místo srdce moře krvavé bolesti,
zrnka štěstí mění se v trnité klestí.

Myšlenky mi hlavou běží,
na mé uplakané tváře sněží,
místo slz krev mi stéká,
někdo mi poslední ránu osudu navléká.

Cítím jen smutek a žal,
to nejcennější jsi mi vzal,
do duše vryl jen stesk a samotu,
to mám za svou ochotu.

Uvnitř pláču a křičím,
sama se v tmavém koutě krčím!