gabulesul

"Jsem něžný i krutý, ale jsem život. Pláčeš? I v slze je síla. jdi a žij." (Ščipačov)Proč mi všichni říkají mlč, když si chci promluvit?
"Proč mi všichni říkají nebreč, když se mi chce plakat? Proč mi všichni říkají miluj, když není, kdo by mě měl rád? Budou mi také všichni říkat dýchej, až budu umírat?!"

"Směj se, kdy můžeš. Omlouvej se, když bys měl a nech plavat věci, které nemůžeš změnit. Miluj hluboce a odpouštěj rychle. A nebuď smutný, protože život je moc krátký na to být nešťastný. Lidé se mění a věci se kazí, ale vždycky si pamatuj - ŽIVOT JDE DÁL!"

"The best and most beautiful things in the world cannot be seen or even touched. They must be felt with the heart." (Keller)

"Thinking is talking of soul with itself. " (Platón)

"The real art of conversation is not only to say the right thing at the right time, but also to leave unsaid the wrong thing at the tempting moment." (Nevill)

"Každý jsme anděl s jedním křídlem. Abychom mohli vzlétnout, musíme se obejmout."

"If we perceive an event as stressful, difficult, or painful, then it will be. If we tell ourselves that what we are experiencing is exciting, an opportunity, or fun, then it will be."

"Walking with a friend in the dark is better than walking alone in the light." (Keller)

"Zlo nekončí proneseným slovem. Jeho cesta je tím teprve zastoupena. A rány se nehojí tak lehce, jak snadno kámen opustí dlaň." (Kožík)

"Věci lásky jsou věci života. Po čase zimním přicházívá jaro, po beznaději vzniká naděje, po hrůzách noci zasvítává den." (Vančura)

"Nejopojnější jsou ty sny, sněné s otevřenýma očima." (Corneille)

"Kdo vášnivě miluje, nežije již v sobě samém, nýbrž v milované bytosti; čím více opouští vlastní bytost a takřka přechází v toho, jejž miluje, tím větší rozkoš pociťuje." (Rotterdamský)

Autor: gabulesul v 21:32 | | Komentáře

Michel De Montaigne:
"Člověk je ztělesněná nejistota a každý konečný úsudek o něm je falešný. Změna lidského charakteru, nestálost v citovém životě je přirozenou vlastností člověka. Vždyť se mění s počasím, okolnostmi, tělesnými podmínkami, jeho zájmy, schopnostmi, názory a zvyky. Člověk vidí věci různě. Je stálý ve své nestálosti a nestálý ve své stálosti, nesnáší ponurou ctnost pravidelnosti, miluje rozmanitost, je takový i onaký, ze všech stran nekonečný, můžeme o něm pronášet protikladná určení, je to ztělesněný rozpor. Jeho dnešní já je jiné než včerejší, v jeho životě není totožných okamžiků, jeho individualita není dána, je to vyvíjející se struktura, přecházející z jednoho stavu do druhého."

Erich Maria Remarque:
"Tu však jsem náhle viděl,že mohu pro druhého něco znamenat už jenom tím, že tu jsem, a že ten druhý je šťastný protože jsem u něho. Když se to takhle řekne,zní to velmi prostě, ale když pak o tom člověk přemýšlí,je to obrovská věc, která vůbec nemá konce. Je to něco,co člověka může úplně roztrhat a změnit. Je to láska, a přece něco jiného. Něco, pro co lze žít. Pro lásku člověk žít nemůže. Ale pro člověka jistě!"

Sebastian Roch Chamfort:
"Odmítl jsem přátelství dvou lidí: prvního proto, že mi nikdy neřekl nic o sobě, a toho druhého proto, že se mnou nikdy nemluvil o mně."

Saint Antoine De Exupéry:
"Nepleť si lásku s vlastnickým poblouzněním; z něho pochází to nejhorší trápení.
Neboť v tom se lidé mýlí: z lásky trápení nepochází. Trápení plyne z touhy vlastnit, a ta je opakem lásky."

Saint Antoine De Exupéry:
"Neboť se živím, abych žil, žiji, abych dobýval a dobývám abych se vrátil a rozjímal a cítil se ve svém poklidném mlčení člověkem širšího srdce."

J. D. Salinger:
"Nezáleží mi na tom, jestli to sbohem řeknu smutně nebo rád, ale když odněkud odcházím, tak si chci uvědomit, že odcházím. Když to člověk neví, je mu pak ještě hůř."

Paul Cézanne:
"K tomu, aby člověk dobře viděl, nestačí mít jen otevřené oči. K tomu je třeba mít otevřené i srdce."

Čínská přísloví:
"Není to víno, co činí člověka opilým - je to on sám."

De Saint Exupéry
"Co je podstatné, to je pro oči neviditelné."

De Saint Exupéry
"Chceš-li postavit loď, nesmíš poslat muže, aby sehnali dřevo a připravovali nástroje, ale nejprve musíš ve svých mužích vzbudit touhu po nekonečných dálkách otevřeného moře."

De Saint Exupéry
"Skutečná láska se nikdy nevyčerpá, a když se obrátíš k té pravé studni, bude tím štědřejší, čím více z ní budeš pít."

De Saint Exupéry
"Netoužíme po věčnosti, ale nechceme se dočkat chvíle, kdy naše činy a věci náhle úplně ztratí smysl. V takové chvíli se ukáže prázdnota, jež nás obklopuje..."

De Saint Exupéry
"Láska je větší než příval slov. O lásce se nediskutuje. Láska je."

De Saint Exupéry
"Stáváš se navždy zodpovědným za to, cos k sobě připoutal."

De Saint Exupéry
"Člověk je sám i mezi lidmi."

De Saint Exupéry
"Svítí hvězdy na nebi proto, aby každý našel tu svou?"

De Saint Exupéry
"Milovat neznamená hledět jeden do druhého, ale pohlížet společně jedním směrem."

De Saint Exupéry
"Každému připadají hvězdy jiné. Tomu, kdo cestuje, ukazují cestu. Pro jiného jsou to jen světélka na nebi. Pro vědce je to problém k řešení."

De Saint Exupéry
"Milovat, jenom milovat, to je slepá ulička! Člověk má ještě vyšší povinnosti než jen milovat. Možná je to také láska, ale jak rozdílná od jiných."

Autor: gabulesul v 09:19 | | Komentáře

Saint Antoine De Exupéry:
"Galeje nejsou tam, kde se kope krumpáčem... Galeje jsou tam, kde údery krompáče nemají smysl, nespojují toho, kdo kope, se společenstvím lidí."

Jan Werich:
"Když už člověk jednou je, tak má koukat aby byl. A když kouká, aby byl a je, tak má být to, co je a nemá být to, co není, jak tomu v mnoha případech je."

Honoré De Balzac:
"Za jednu minutu člověk pozná, zda se mu někdo líbí, za hodinu pozná, zda by jej dokázal mít rád či milovat, za jeden den zjistí, jestli by s tou osobou dokázal strávit celý život...ale poté trvá celý život než na tu osobu zapomene."

Neznámý autor:
"Někteří lidé vstoupí do našeho života a zase odejdou. Někteří zůstanou jen chvíli a navždy změní náš život."

Robert Fulghum:
"Kolika lidem jsi dnes řekl, že je máš rád?"

Albert Einstein:
"Přítel je člověk, který zná melodii tvého srdce, který ti ji předzpívá když ji zapomeneš."

Saint Antoine De Exupéry:
"Vše, co je v člověku krásné, je očima neviditelné."

Sókratés:
"...v každém člověku je slunce, jenom je nechat plát..."

Buddha:
"Láska těl je ostřejší než kopí, kterým se krotí divocí sloni. Je palčivější než plamen, je jako šíp, zabodnutý do mysli člověka."

"Paulo Coelho:
Život je někdy velmi skoupý, uplynou dny, týdny, měsíce a roky, aniž člověk zažije něco nového. Ale pak se otevřou dveře a dovnitř se vřítí lavina. V jednu chvíli nemáte nic, a najednou máte víc, než dokážete přijmout."

Autor: gabulesul v 08:43 | | Komentáře

"Sometimes when you look back on a situation, you realize it wasn't all you thought it was. A beautiful girl walked into your life. You fell in love. Or did you? Maybe it was only a childish infatuation, or maybe just a brief moment of vanity."

"Clarity of mind means clarity of passion, too; this is why a great and clear mind loves ardently and sees distinctly what it loves."

"And beauty is a form of genius -- is higher, indeed, than genius, as it needs no explanation. It is of the great facts of the world, like sunlight, or spring-time, or the reflection in dark waters of that silver shell we call the moon. It cannot be questioned. It has its divine right of sovereignty. It makes princes of those who have it."

"The great events of life often leave one unmoved; they pass out of consciousness, and, when one thinks of them, become unreal. Even the scarlet flowers of passion seem to grow in the same meadow as the poppies of oblivion."

"And now here is my secret, a very simple secret; it is only with the heart that one can see rightly, what is essential is invisible to the eye."

"For true love is inexhaustible; the more you give, the more you have. And if you go to draw at the true fountainhead, the more water you draw, the more abundant is its flow."

"Night, the beloved. Night, when words fade and things come alive. When the destructive analysis of day is done, and all that is truly important becomes whole and sound again. When man reassembles his fragmentary self and grows with the calm of a tree."

“And the fox said to the little prince: men have forgotten this truth, but you must not forget it. You become responsible, forever, for what you have tamed.” (Exupery)

"Life has taught us that love does not consist in gazing at each other, but in looking outward together in the same direction." (Exupery)

"It is only with the heart that one can see rightly; what is essential is invisible to the eye." (Exupery)

"That is the hardest thing of all. It is much harder to judge yourself than to judge others. If you succeed in judging yourself, it's because you're truly a wise man." (Exupery)

"Let tears flow of their own accord: their flowing is not inconsistent with inward peace and harmony." (Seneca)

Autor: gabulesul v 08:07 | | Komentáře

VI - Západ slunce
Ach malý princi, tak jsem kousek po kousku pochopil tvůj teskný život. Dlouho pro tebe byly rozptýlením jen kouzelné západy slunce. Tuto novou podrobnost jsem se dověděl čtvrtého dne zrána, když jsi mi řekl:
„Mám strašně rád západy slunce. Pojďme se na jeden podívat...“
„Ale musíme počkat...“
„Počkat? Na co?“
„Až bude slunce zapadat.“
Nejprve ses zatvářil překvapeně a potom ses sám sobě zasmál. A řekl jsi mně:
„Já pořád myslím, že jsem doma!“

Skutečně. Když je v Americe poledne, víme, že nad Francií slunce zapadá. Stačilo by, abychom se mohli ocitnout za minutu ve Francii, a viděli bychom západ slunce. Bohužel Francie je příliš daleko. Ale na tvé malinké planetě ti stačilo posunout židli o několik kroků. A díval ses na soumrak, kdykoliv se ti zachtělo...

„Jednou jsem viděl slunce zapadat třiačtyřicetkrát!“

A po chvilce jsi dodal:
„Víš..., když je člověku moc smutno, má rád západy slunce...“
„Tedy v den, kdy jsi viděl západ třiačtyřicetkrát, bylo ti tolik smutno?“

Ale malý princ neodpověděl.

Autor: gabulesul v 21:15 | | Komentáře

VIII - Květina
Květinu malého prince jsem poznal velice brzy lépe. Na jeho planetě rostly prosté květiny, ozdobené jedinou řadou okvětních plátků. Nezabíraly místo a nikoho nerušily. Jednoho rána se vždy objevily v trávě a potom večer uvadaly. Ale tahle květina vyklíčila jeden den ze semene přivátého bůhvíodkud a malý princ bděl velmi pozorně nad tímto výhonkem, který se nepodobal jiným produktům. Mohl to být nějaký nový druh baobabu. Keřík však náhle přestal růst a začal hnát do květu. Malý princ, který byl při tom, když vyrašil obrovský pupen, dobře tušil, že z něho vypučí něco zázračného, ale květina se ve svém zeleném příbytku krášlila nekonečně dlouho. Pečlivě si vybírala barvy. Oblékala se pomalu, upravovala si okvětní plátky jeden po druhém. Nechtěla se ukázat celá pomačkaná jako vlčí máky. Chtěla se objevit až teprve v plné kráse. Ó ano, byla to parádnice! Její tajemná toaleta trvala mnoho a mnoho dní. Až jednoho rána se ukázala právě při východu slunce. A květina, která se tak pečlivě připravovala, řekla zívajíc:
„Ach, právě jsem se probudila... Promiňte, prosím... Jsem ještě celá rozcuchaná...“


Malý princ nemohl v té chvíli skrýt svůj obdiv:
„Jak jste krásná!“
„Že ano,“ odpověděla tiše květina. „A přišla jsem na svět zároveň se sluncem...“

Malý princ správně uhodl, že není moc skromná. Ale tolik dojímala!

„Myslím, že je čas posnídat,“ dodala po chvilce, „byl byste tak hodný a postaral se o mne...“

A malý princ, celý zmaten, šel pro konev s čerstvou vodou a obsloužil květinu.



Tak ho velice brzy potrápila svou poněkud plachou marnivostí. Například jednoho dne, když mluvila o svých čtyřech trnech, řekla malému princi:
„Jen ať si přijdou tygři se svými drápy!“
„Na mé planetě přece nejsou tygři,“ namítl malý princ, „a tygři trávu ani nežerou.“
„Já nejsem tráva,“ odpověděla jemně květina.
„Ó, promiňte...“
„Já se tygrů vůbec nebojím, ale mám hrůzu z průvanu. Nemáte, prosím, nějakou zástěnu?“



Hrůzu z průvanu... Pro rostlinu to není právě šťastné, řekl si malý princ. S touhle květinou je potíž...

„A večer mě dejte pod poklop. U vás je veliká zima. Je to tu špatně položené. Tam, odkud přicházím...“
Ale zarazila se. Přišla jako semeno. Nemohla z jiných světů nic poznat. Zahanbena, že se nechala chytit při pokusu o tak prostinkou lež, dvakrát nebo třikrát zakašlala, aby malého prince upozornila, že udělal chybu:
„A co ta zástěna?“
„Chtěl jsem pro ni jít, ale mluvila jste se mnou!“

Tu nuceně zakašlala, aby v něm přece jen probudila výčitky svědomí. A tak malý princ, ačkoliv měl dobrou vůli mít ji rád, brzy o ní zapochyboval. Bral vážně bezvýznamná slova, a byl proto velice nešťasten.



„Neměl jsem ji poslouchat,“ svěřil se mi jednoho dne. „Květiny nesmíme nikdy poslouchat. Musíme se na ně dívat a vdechovat jejich vůni. Moje květina naplňovala vůní celou planetu, ale nedovedl jsem se z toho těšit. Historka s drápy, která mě tak dopálila, měla ve mně vzbudit vlastně něhu...“

A ještě se mi svěřil:
„Tehdy jsem nedovedl nic pochopit. Měl jsem ji posuzovat podle jednání, ne podle slov. Obklopovala mě vůní a jasem. Neměl jsem, myslím, kdy utéci. Měl jsem pod jejími chabými lstmi vytušit něžnost. Květiny si tak odporují! Ale byl jsem příliš mladý, abych ji dovedl mít rád.“

Autor: gabulesul v 21:07 | | Komentáře

XXIV - Poušť
Bylo to už osmý den, co se mi na poušti porouchal motor, a když jsem poslouchal historii o obchodníkovi, pil jsem poslední kapku ze své zásoby vody.
„Víš,“ řekl jsem malému princi, „ty tvé vzpomínky jsou moc hezké, ale já jsem ještě neopravil letadlo, nemám už co pít, a byl bych také šťasten, kdybych mohl jít docela pomaloučku ke studánce.“
„Moje přítelkyně liška...,“ řekl mi.
„Človíčku, už nejde o lišku.“
„Proč?“
„Protože umřeme žízní...“

Nepochopil, proč takhle uvažuji a odpověděl mi:
„Je dobře, když jsme měli přítele, i když máme umřít. Já jsem hrozně rád, že jsem měl přítelkyni lišku...“

Neuvědomuje si nebezpečí, řekl jsem si. Nemá nikdy hlad ani žízeň. Stačí mu trochu slunce...

Ale podíval se na mne a odpověděl na mou myšlenku:
„Mám taky žízeň... hledejme studnu...“

Mávl jsem unaveně rukou: nemá vůbec smysl hledat studnu nazdařbůh v nekonečné poušti. Přesto jsme se dali na cestu. Když jsme tak kráčeli celé hodiny mlčky, snesla se noc a začaly se rozžíhat hvězdy. Viděl jsem je jako ve snu, protože jsem měl ze žízně trochu horečku. Slova malého prince mi tančila v mysli.

„Tak ty máš také žízeň?“ zeptal jsem se ho.
Neodpověděl mi na otázku. Řekl pouze:
„Voda může dělat dobře i srdci...“

Nerozuměl jsem jeho odpovědi, ale mlčel jsem... Dobře jsem věděl, že se ho nesmím ptát.

Byl unaven. Sedl si. Já jsem si sedl vedle něho. Chvíli mlčel a pak ještě řekl:
„Hvězdy jsou krásné, protože je na nich květina, kterou není vidět...“
„Ano, jistě,“ řekl jsem a mlčky jsem pozoroval vlny písku ve svitu měsíce.
„Poušť je krásná...,“ dodal.

A měl pravdu. Vždycky jsem miloval poušť. Usedneme na pískový přesyp... Nevidíme nic... Neslyšíme nic... A přece něco září v tichu...

„Poušť je krásná právě tím, že někde skrývá studnu...,“ řekl malý princ.



Byl jsem překvapen, že pojednou chápu to tajemné záření písku. Když jsem byl malým chlapcem, bydlil jsem ve starobylém domě a pověst vyprávěla, že je tam zakopán poklad. Nikdy jej ovšem nikdo nedovedl objevit a snad jej ani nehledal. Ale dodával kouzlo celému tomu domu. Můj dům skrýval ve svých hlubinách tajemství...

„Ano,“ řekl jsem malému princi, „ať už je to dům, hvězdy nebo poušť, to, co je dělá krásnými, je neviditelné!“
„Jsem rád, že souhlasíš s mou liškou,“ pravil.

Poněvadž malý princ usínal, vzal jsem ho do náruče a vydal jsem se znovu na cestu. Byl jsem dojat. Měl jsem pocit, jako bych nesl křehký poklad. Zdálo se mi dokonce, že není na Zemi nic křehčího. Ve svitu měsíce jsem pozoroval to bledé čelo, zavřené oči, kadeře chvějící se ve větru a říkal jsem si: Co zde vidím, je jen skořápka. To nejdůležitější je neviditelné... A poněvadž se jeho pootevřené rty slabě usmívaly, řekl jsem si také: Co mě na spícím malém princi tolik dojímá, je jeho věrnost ke květině, ten obraz růže, který v něm září jako plamínek lampy, i když spí... A tušil jsem, že je ještě křehčí. Lampy musíme dobře chránit: stačí závan větru a lampa zhasne...

A jak jsem tak kráčel, objevil jsem na úsvitě studnu.

Autor: gabulesul v 21:04 | | Komentáře

XXI - Liška
Tu se objevila liška.
„Dobrý den,“ řekla.
„Dobrý den“, zdvořile odpověděl malý princ. Obrátil se, ale nic neviděl.
„Jsem tady, pod jabloní...,“ řekl ten hlas.
„Kdo jsi?“ zeptal se malý princ. „Jsi moc hezká...“
„Jsem liška,“ řekla liška.
„Pojď si se mnou hrát,“ navrhl jí malý princ. „Jsem tak smutný...“
„Nemohu si s tebou hrát,“ namítla liška. Nejsem ochočena.
„Ó promiň,“ řekl malý princ.


Chvíli přemýšlel a pak dodal:
„Co to znamená ochočit?“
„Ty nejsi zdejší,“ řekla liška, „co tu hledáš?“
„Hledám lidi,“ odvětil malý princ. „Co to znamená ochočit?“
„Lidé,“ řekla liška, „mají pušky a loví zvířata. To je hrozně nepříjemné. Pěstují také slepice. Je to jejich jediný zájem. Hledáš slepice?“
„Ne,“ řekl malý princ. „Hledám přátele. Co to znamená ochočit?“
„Je to něco, na co se moc zapomíná,“ odpověděla liška.
„Znamená to vytvořit pouta...“
„Vytvořit pouta?“
„Ovšem,“ řekla liška. „Ty jsi pro mne jen malým chlapcem podobným statisícům malých chlapců. Nepotřebuji tě a ty mě také nepotřebuješ. Jsem pro tebe jen liškou podobnou statisícům lišek. Ale když si mě ochočíš, budeme potřebovat jeden druhého. Budeš pro mne jediným na světě a já zase pro tebe jedinou na světě...“
„Začínám chápat,“ řekl malý princ. „Znám jednu květinu ... myslím, že si mě ochočila...“
„To je možné,“ dodala liška. „Na Zemi je vidět všelicos...“
„Ó, to není na Zemi,“ řekl malý princ.

Zdálo se, že to probudilo v lišce velkou zvědavost:
„Na jiné planetě?“
„Ano.“
„Jsou na té planetě lovci?“
„Nejsou.“
„Ach, to je zajímavé! A slepice?“
„Také ne.“
„Nic není dokonalé,“ povzdychla si liška.



Ale vrátila se ke svému nápadu:
„Můj život je jednotvárný. Honím slepice a lidé honí mne. Všechny slepice jsou si navzájem podobné a také lidé jsou si podobní. Trochu se proto nudím. Ale když si mě ochočíš, bude můj život jakoby prozářen sluncem. Poznám zvuk kroků, který bude jiný než všechny ostatní. Ostatní kroky mě zahánějí pod zem. Ale tvůj krok mě jako hudba vyláká z doupěte. A pak, podívej se! Vidíš tamhleta obilná pole? Nejím chléb. Obilí je pro mne zbytečné. Obilná pole mi nic nepřipomínají. A to je smutné. Ale ty máš zlaté vlasy. Bude to opravdu nádherné, až si mě ochočíš. Zlaté obilí mi tě bude připomínat. A já budu milovat šumění větru v obilí...“

Liška umlkla a dlouho se dívala na malého prince.
„Ochoč si mě, prosím!“ řekla.
„Velmi rád,“ odvětil malý princ, „ale nemám moc času. Musím objevit přátele a poznat spoustu věcí.“
„Známe jen ty věci, které si ochočíme,“ řekla liška. Lidé už nemají čas, aby něco poznávali. Kupují u obchodníku věci úplně hotové. Ale poněvadž přátelé nejsou na prodej, nemají přátel. Chceš-li přítele, ochoč si mě!“
„Co mám dělat?“ zeptal se malý princ.
„Musíš být hodně trpělivý,“ odpověděla liška. „Sedneš si nejprve kousek ode mne, takhle do trávy. Já se budu na tebe po očku dívat, ale ty nebudeš nic říkat. Řeč je pramenem nedorozumění. Každý den si však budeš moci sednout trochu blíž...“



Druhý den přišel malý princ zas.

„Bylo by lépe, kdybys přicházel vždycky ve stejnou hodinu,“ řekla liška. „Přijdeš-li například ve čtyři hodiny odpoledne, již od tří hodin budu šťastná. Čím více čas pokročí, tím budu šťastnější. Ve čtyři hodiny budu už rozechvělá a neklidná; objevím cenu štěstí! Ale budeš-li přicházet v různou dobu, nebudu nikdy vědět, v kterou hodinu vyzdobit své srdce... Je třeba zachovávat řád.“
„Co to je řád?“ řekl malý princ.
„To je také něco moc zapomenutého,“ odpověděla liška, „to, co odlišuje jeden den od druhého, jednu hodinu od druhé. Moji lovci například zachovávají také řád. Tančí každý čtvrtek s děvčaty z vesnice. Každý čtvrtek je tedy nádherný den! Jdu na procházku až do vinice. Kdyby lovci tančili kdykoliv, všechny dny by se podobaly jeden druhému a neměla bych vůbec prázdniny.“

Tak si malý princ ochočil lišku. A tu se přiblížila hodina odchodu.

„Ach budu plakat,“ řekla liška.
„To je tvá vina,“ řekl malý princ. „Nepřál jsem ti nic zlého, ale tys chtěla, abych si tě ochočil...“
„Ovšem,“ řekla liška.
„Ale budeš plakat!“ namítl malý princ.
„Budu plakat,“ řekla liška.
„Tak tím nic nezískáš!“
„Získám, vzpomeň si na tu barvu obilí.“

A potom dodala: „Jdi se podívat ještě jednou na růže. Pochopíš, že ta tvá je jediná na světě. Přijdeš mi dát sbohem a já ti dám dárek - tajemství.“

Malý princ odběhl podívat se znovu na růže.
„Vy se mé růži nepodobáte, vy ještě nic nejste,“ řekl jim. „Nikdo si vás neochočil a vy jste si taky nikoho neochočily. Jste takové, jaká byla má liška. Byla to jen liška podobná statisícům jiných lišek. Ale stala se z ní má přítelkyně a teď je pro mne jediná na světě.“

A růže byly celé zaražené.

„Jste krásné, ale jste prázdné,“ pokračoval. „Není možné pro vás umřít. Pravda, o mé růži by si obyčejný chodec myslel, že se vám podobá. Ale ona jediná je důležitější než vy všechny, protože právě ji jsem zaléval. Protože ji jsem dával pod poklop. Protože ji jsem chránil zástěnou. Protože jí jsem pozabíjel housenky (kromě dvou nebo tří, z kterých budou motýli). Protože právě ji jsem poslouchal, jak naříkala nebo se chlubila, nebo dokonce někdy mlčela. Protože je to má růže.“



A vrátil se k lišce.
„Sbohem...,“ řekl.
„Sbohem,“ řekla liška. „Tady je to mé tajemství, úplně prostinké: správně vidíme jen srdcem. Co je důležité, je očím neviditelné.“
„Co je důležité, je očím neviditelné,“ opakoval malý princ, aby si to zapamatoval.

„A pro ten čas, který jsi své růži věnoval, je ta tvá růže tak důležitá.“
„A pro ten čas, který jsem své růži věnoval...,“ řekl malý princ, aby si to zapamatoval.

„Lidé zapomněli na tuto pravdu,“ řekla liška. „Ale ty na ni nesmíš zapomenout. Stáváš se navždy zodpovědným za to, cos k sobě připoutal. Jsi zodpovědný za svou růži...“
Jsem zodpovědný za svou růži...,“ opakoval malý princ, aby si to zapamatoval.

Autor: gabulesul v 21:02 | | Komentáře

What else is love but understanding and rejoicing in the fact that another person lives, acts, and experiences otherwise than we do…?

Autor: gabulesul v 21:01 | | Komentáře

4.ledna 2009
Natýsku,
Máme tu nový rok a taky nové zážitky. Stalo se toho moc od té doby, co jsem psala naposled..Prožili jsme spolu první společné Vánoce, Silvestra i Nový rok. Ale to předbíhám…15.prosince jsme byli na prohlídce u pana doktora, už jsi byla zdravá a tak Tě mohl očkovat. Bylo to Tvé druhé očkování, tentokrát Hexavakcína. Vážila jsi 5 270g a pan doktor Ti naměřil 55,5cm, my doma s tátou ale 60cm. Pan doktor Ti objevil v pusince tzv.moučnivku a předepsal Ti fialovou vodičku na potírání, zvanou Genciánová violeť. Se sestřičkou jsme se domluvily na druhý den, že Ti nastřelí naušničky. Maminka měla na výběr stříbrné a modré, vybrala Ti modré, aby Ti sedly k očím J. Sestřička před nastřelením prohlásila, že jsme Ti nekoupili uši J, neměla Ti to málem kam píchnout…To bylo křiku, ale na ten já jsem byla zvyklá J. Moc Ti naušničky sluší, snad už Tě teď nebude mít nikdo za kluka. Tyhle nastřelené musíš mít měsíc, ale už máš připravené jiné…Dostala jsi je k Vánocům od dvojčat Michalčinových. Jsou zlaté s modrým kamínkem, krásně jemné a budou Ti jistě úžasně slušet. Ouška se Ti hojí hezky, jen trochu hnisala, ale nic závažného. Maminka Ti na Vánoce koupila krásný vánoční obleček-overal s bryndáčkem a čepičkou, s motivem Médi Pú, kterého Tvůj taťka tak zbožňuje. Moc Ti slušel, jako všechny Tvé oblečky. Den před Štědrým dnem jsme byli navštívit Mírovou, Tvé prarodiče a praprarodiče. U Pittroffů jsme dostali dárečky, které tam Ježíšek nechal. Rozbalování jsme ale nechali až na ten velký den. Štědrý den jsme trávili my tři a přišla i babička Drahuška, aby nebyla doma sama. Bylo to moc hezké, u večeře jsi byla moc hodňoučkatá a při rozbalování Tvých dárečků jsi byla naprosto úžasná, jako bys tomu rozuměla J. Dostala jsi tolik dárečků!!!!! Ale my jsme Ti to nezáviděli, neboj. Ani Ti maminka nestihla rozbalit všechny a Ty jsi usnula u tatínka…Byla jsi unavená, kdo by nebyl. Večer šel pak tatínek doprovodit babičku domů a maminka se Ti věnovala. 25.prosince jsme jeli za Tvým dědou Pepíkem do Pochlovic. Vezl nás tam děda Jeřábek, tak jsme jeli pohodlně autíčkem. Ač jsi toho ten den moc nenaspala, u dědy jsi byla naprosto kouzelná, měl z Tebe radost!!!! 26.prosince je naším zvykem, že navštěvujeme babičku Jašovou, která je už pár let takhle přes zimu u strejdy Jendy a tety Ilonky v Sokolově. Tam nás čekal taky Ježíšek, i u nás pro ně něco nechal. Samozřejmě nejvíc dárků jsi dostala Ty a byly to taky ty nejkrásnější. Jeli jsme tam vláčkem i s babi D.,tak to byl Tvůj druhý výlet někam dál…Čekal nás ale výlet nejnáročnější, ale taky nejpříjemnější. 28.prosince jsme se s Tebou vydali za Tvým strejdou Danem, tetou Káčou a sestřenicemi Terezkou a Aničkou. Anička je o 3 měsíce starší než Ty. Cesta byla namáhavá. Měli jsme Tě v kočárku a cestovali jsme ještě s cestovní taškou plnou dárečků pro Sobotčata. Do Varů nás vezl děda Jeřábek a zapřáhnout jsme museli i dědu Brunu, protože se Tvůj kočárek k dědovi J. nevešel. V 11 hodin nám jel z Varů autobus do Prahy. Měli jsme zarezervovaná 3 místa na pětce vzadu, tak, abychom měli pohodlí. Celou cestu jsi byla moooc hodná. Báli jsme se s tatínkem, že budeš křičet, ale cestování Tě zřejmě baví. Největší sranda a zároveň hrůza byla, když s Tebou maminka vystupovala v Praze z autobusu. Nesla jsme Tě v tašce z kočáru a přehlídla poslední schod. Letěly jsme obě dvě na chodník a já se snažila, abys hlavně Ty dopadla co nejlépe. Povedlo se, jen maminka si dost odřela kolena a roztrhala kalhoty. Ještě teď mám na levém koleni obrovskou modřinu J. V Praze jsme byli o něco dřív a tak jsme stihli ten nejbližší vlak do Českého Brodu. V pořádku jsme dojeli a došli k Sobotčatům a pak už to byla jen legrace. Vlastně ne až taková..

11.ledna 2009
Na návštěvě u strejdy jsi nebyla zrovna hodné miminko..Mělo Tě ale co trápit, měla jsi tu ošklivou moučnivku a nemohla jsi kvůli ní pomalu ani papat. Měla jsi ekzém na tvářičkách a hlavně jsi byla v jiném prostředí a to Ti asi dobře nedělalo. I v noci ses dost často budila a první den tam jsi usnula až o půlnoci..To Ti trošku zůstalo pak i doma, taky ses v noci budila, my s tatínkem myslíme, že za to mohla naše vrzající postel a tak od té doby spíme radši na zemi na madraci, abys měla klidný spánek. Už je to taky lepší. Abych se vrátila k našemu výletu v Brodě. Tvoje o 3 měsíce starší sestřenka je moc šikovná a já se těším, až už si třeba v létě budete spolu hrát…2.Tvá sestřenka Terezka má moc ráda miminka a uměla to s Tebou.
Cesta zpátky ušla, nemá cenu ji popisovat, snad jen, že maminka v Praze potkala svou spolužačku ze střední a dokonce s námi jela i autobusem do Varů a seděla před námi..třičtvrtě cesty jsi prospinkala, což bylo jedině dobře. Ve Varech nás čekal děda Jeřábek s dědou Brunou a všichni jsme se už těšili, až budeme doma ve svém. Výlet byl krásný, ale doma je doma. Viď?dnes už je neděle, včera Ti byly 4 měsíce…….Ty naše velká holko!!!
V pátek jsme spolu navštívily tetu Marcelku a Matyáška…To už je taky chlapák…I na téhle návštěvě jsi byla nevrlá, a tak teta přišla na to, že máš zřejmě hlad, že už Ti mé mlíčko nestačí. Takže Tě od 9.1.po kojení dokrmujeme ještě lahvičkou a umělým mlíčkem. Umělé mlíčko už jsi znala z mnoha hlídání, ale museli jsme Ti koupit jinou značku, z tamtoho Tě bolelo bříško. Od té doby jsi moc hodné a spokojené miminko. Mamča Tě kojí dál..Navíc, když jsi tak hladová, tak jsme Ti včera začali dávat obídky. Začali jsme mrkvičkou a zdá se, že Ti opravdu chutná. Snědla bys málem celou sklenku, ale zezačátku musíš papat po málu.
Včera Tě zase navštívily holky dvojčata a přinesly Ti zase dva dárečky, Ty se teda máš..Dostala jsi mikinku, která Ti je zatím dost velká, ale určitě ji unosíš. A plyšovou ovečku, ta se mamce mooc líbíla. Víš vůbec, kdy poslední dobou vstáváš?Probudíš se k ránu na kojení, pak ještě usneš (sama bez uspávání v postýlce) a spinkáš obvykle do půl osmé, do osmi. Dnes jsi ale překonala rekord. Nechala jsi se maminku vyspat až do 9:15hod, šikulinka!!!Táta chodí stále do školy a do práce, dnes je v Kauflandu a včera byl také. Milujeme Tě!!!!!

Autor: gabulesul v 20:25 | | Komentáře