Email - takové citové emaily píšu, většinou nikomu... Vypíšu se a je fajn, tenhle adresovaný byl... 15.Prosinec 2006
Ahoj,
už jsem to asi pochopila. Nechtěla jsem si to připustit, protože jsem to nečekala. Moc dám na řeči a brzy jim uvěřím, i když se tomu ze začátku bráním. Proto je to moje chyba... Udělala jsem podruhé stejnou chybu, moc jsem věřila, že to myslíš vážně - že mě máš rád, vždycky (za každé situace) ke mě budeš upřímný, budeme spolu déle než jen pár měsíců... No ale vzpomeň si sám, cos mi všechno psal a říkal. Já jen nikdy nepochopila, proč se to děje mě. Skoro všichni, co znám, mají perfektní vztah, který funguje už dlouho a já jsem pořád ještě nepřišla na to, co je na mě tak úděsnýho, že mi všichni umí jen věšet bulíky na nos a potom to beze slov a nebo s debilníma kecama ukončit. To je to pravý chlapský hrdiství, už to vím. Nikdo, až na jednoho, se se mnou nerozešel upřímně - do očí a s přijatelnou verzí proč. Začínám to chápat jako můj osud a pořád to stejný.. Blabla mám tě rád blabla moc tě chci blabla já tebe taky......... Bože! Je ti 28 a ono je to snad ještě horší! To je fakt umění, přestat se ozývat... Proč to děláš, když píšeš, že mi nechceš ublížit? Bylo by to pro mě mnohem jednodušší, kdybys mi to řekl rovnou a ne takhle... Sváťa měla pravdu, sladkej kurevník... Ten večer, co mi to řekla, jsem pak měla hroznou náladu, pořád jsem o tom přemýšlela, ale řekla jsem si tenkrát, že když to nezkusím, tak nikdy nezjistím, jak to doopravdy je. A je to takhle... Než aby sis dělal hlavu s vymýšlením proč, necháš to prostě vyšumět. Ale víš, jak to bolí?????? Já se na to snažila celý ten týden, co se mi to zdálo divný, připravit. Pořád jsem to brala zlehka, že to zvládnu, říkala jsem si, že je mi to v podstatě jedno, ale dneska, teď, asi tak před půlhodinou, to na mě dolehlo. Zjistila jsem, že jsi vymazal své číslo na icq a začínalo mi svítat. Mimochodem to bys nemusel, kdybys byl upřímný a ukončil to, já tě opravdu otravovat nebudu, jen dokud jsem cítila nějakou "naději", tak jsem psala... Cítím se hrozně... Využitá... citově... Já vím, že to není dlouhá doba, co jsme se poznali, ale když se ti někdo líbí - a to teď nemyslím zevnějškem, jde to po pár týdnech rychle. Rychle.. a do.. Ale musím ti uznat, že sbalit mě ti šlo opravdu perfektně, s tím problém nebyl. Já vždycky chtěla šarmantního, milého, vtipného muzikanta, nejlépe stejného žánru - když to vidím, tak jsem mimo. On by nebyl problém, takových je, jenže jsem ještě náročnější - chci, aby byl věrný, upřímný a mohla bych básnit dál, jenže... Takže začátek byl moc fajn, zvlášť, když jsme byli v té dianě, mohla jsem na tobě oči nechat, jak ti jen prsty běhaly po krku kytary. Ach jo, od minulýho vztahu jsem se proti těmhle citům tak obrňovala! Taky mezi vámi dvěma uplynulo 2,5 roku. Ale stejně, i když už nebudu truchlit tak dlouho jako tenkrát, stejně tam ta naivita, nebo co to je, pořád ještě je. Je ve mě a možná ona mě dělá tak zranitelnou. A už je to tu zase... Ty slzy... Proč vy chlapi sakra neumíte být aspoň trochu empatičtí!!!!!!!?? Měsíc jsem se cítila opět jako princezna... Po 2,5 letech - na jeden měsíc... Teď si říkám: stálo to vlastně za to? Dalo mi to něco nového? Nového určitě ne... Tohle všechno už v podstatě znám. A štěněti, jako jsem já, tomu se ublížit může a i když je ti to možná líto, tak to uděláš radši tak, aby to přitom nebolelo tebe. Egoisti jste.... Mluvit narovinu, to umí málokdo. A říkat a přijímat těžký věci a fakta? Já to umím, ty asi ne. Nech mě jen pochopit proč, já to nevím. A dej mi vědět, jestli jsem to tedy pochopila správně. Měl jsi zřejmě spoustu času na přemýšlení a něco z toho vzniklo. Mrzí mě, jestli to všechno byly planý řeči, protože teď to tak vypadá. Hm... Ale co viď, já toho mám ještě tolik před sebou, všechno, co tebe už dávno nemusí zajímat - maturita, vysoká - mám dokonce vysoký cíle, chtěla bych na Karlovku, tolik před sebou, že si myslíš, že mi to nevadí? Vadí... hm štěně............. Jak hořce mi teď to slovo zní. Jen přemýšlím, jak nazvat tebe, napadá tě něco? Mě ne, nenapadá mě nic. Nic... Nic... Nic... Jen spousta otázek, na který bys mi stejně asi nedokázal odpovědět. Už jsi přece ukázal, že s odvahou na to mi něco říct moc dobře nejsi. Ale přiznávám, čemuž moc nevěřím, že bych byla překvapená, kdyby to tak nebylo. Bude mi to asi chvilku trvat, než si to uvědomím do plný míry. Tak očekávám, že to ukončíš. A ne takhle beze slov, i když jsem to tak nějak vycítila. To jediný od tebe žádám... A pitomý prášky - ani ten sex nebyl! Tím jediným jsem si naprosto jistá - že to tě mrzí stejně jako mě..
Nepřeju ti nic zlýho nebo tak něco, jak to holky často říkaj. Stalo se, já s tím zřejmě nic neudělám. Bojovat už neumím, ani k tomu nemám prostředky. Je toho ještě tolik, co bych ti chtěla říct, ale nevím, jak to říct a možná by to bylo stejně v podstatě to samé, co píšu teď. Tak ať ti vyjde ta nová práce, bydlení, peníze............. To je pro tebe přece důležitý... Taky to pro mě bylo důležitý, ale to nic. Já... to je jedno... A nezapomeň na kapelu a na koně. Udělej si na ně čas, to ten stres taky odbourá, to je přece krásný - lepší než flight simulátor, na ten se najde čas vždycky, třeba později večer.... Jak jsme měli jet na tu chatu, plánovala jsem, že zajedeme na Vránov, spolu. Chtěla jsem tě překvapit a domluvit tam u kámoše koníka třeba na půl hoďky nebo hoďku, vybral by sis ho sám a jezdí tam taky western, myslím teda.. A pak ti to nevyšlo... Věděla jsem, že bych ti tím udělala radost, alespoň jsem si to myslela. Pořád to nechápu... Ale jestli budeš chtít a to se vždycky říká, třeba jednou budem kamarádi. I když mi bude ze začátku hrozně bušit srdce, to už znám. To se srovná jen časem. Prostě u mě nezáleží na tom, jestli jsem s někým měsíc nebo rok. Bolí to stejně.... Ještě ti ten email nepošlu, ale psala jsem ho s přestávkama mezi půl pátou a půl osmou dnes - v podnělí 4. 12. Pošlu ho asi.... Zítra nebo ještě dnes v noci, nevím. Ale chci odpověď - jakoukoliv! Vyvrať mi to, řekni, že mě chceš vidět a slyšet a nebo to ukonči - rázně a přímo. Nic jinýho po tobě nechci. Sám s to řekl - chci být šťastná - tak tomu pomoz, takhle na vahách nebudu. Buď s tebou nebo bez tebe, ale nic mezi nejde a neexistuje... Takže prosím... Udělej aspoň to...
napsal/a: gambinka 16:04 | Link
