tak sem zas pisu,po docela dlouhy dobe co....mno muj zivot bezi dala a vlastne je to porad o tom samym...porad nejaky starosti a problemy,blby emoce zvraceny city...jasne je toho spousta super ale tenhle zivot chce za vsechno aspon trochu fajn nejakou poradne velkou dan a ma sila to zvladat neni nejak extra prehnene velka....takze tenhle zivot a svet a vlastne vsechno v nem me neskutecne moc sere a dorazi...lidi se chovaji tak jak si mysli ze je to asi spravny,sou hodni ale pritom neskutecne sobectí...na kazdym rohu slysis ,,bojuj" ale pritom mam pocit ze tenhle boj je uplne na nic...co je vyhra kterou dostavam za to ze vybojuju pro sebe dalsi den zivota ale kazdej vecer zustanu pomlacena...co me ma hrat kdyz me vecne neco studí...ma vlastne neco tak velkej smysl abych tu trcela aporad ze sebe delala idiota?!jak moc velkou hodnotu ma pravda a laska?v tomhle svete ma asi hodnotu jen pro me...a pro lidi ktery nejspis ve svym zivote nigdy nepotkam....nerozumim vsem tem lidem na tomhle svete...nerozumim sama sobe....sem tak moc jina...drive sem musela porad za nekym behat,porad neco rikat a projevovat svy emoce a city,,,nejak me to preslo,moje energie vydavat ze sebe ten posledni zbytek toho co mam je myziva...pud sebezachovy je v plnym proudu....dokud nebudu dostavat city,dokud se nevyrovna nejaka hranice nebudu mit na to....pripadam si jak kdybych mela kazdou chvili zjistit ze zivot ve skupine,tedy zivot kdy porad s nekym komunikujes je upe na nic.....nechci bejt sama ale pritom vidim jak moc to potrbuju.....nemam uz asi silu nekomu neco psat...proste cekam az si clovek vzpomene ze existuju,ze existuje nejakej gumyidek....sem nejaka hrozne vycerpana...psychika----co byste vlastne chtely slyset...spis cist...ze zivote je super a ze mam vsechny rada....ale dete s tim doprdelenemam silu vydavat emoce...