Vím, že bloudím
příliš jistým krokem,
tam, kde se lehce chytá
vlastní pistáciový stín

Vím, co je to svět…

A v ulici pod oknem
to voní slzami
a ještě vanilkovou zmrzlinou
a taky přepudrovanou nadějí
co se jí doopravdy
nikdy nechce vzlykat…

Pak lampy se tetelí
ve večerním náručí
upocené tmy…

Tisknou se
děsně...těsně...

A láska sedla si
jenom tak
na okraj balkónové
římsy
…houpe nožičkama
A dívá se na hvězdné nebe
…vždycky to byla bezstarostná romantička…

A já jdu spát,
spiklenecky se usmívám
do očí tmy,
která zas nic nevidí...
...netuší...

že

až

jednou

přijdeš
.
.
.