24.Červenec 2007,20:44
Procházely jsme zasněženým městem kolem namrzlé silnice. Kolem nás prošla dívka,byla celá zmrzlá, rty měla fialové zimou. Velké slzy ji stékaly po tvářích.... Chvíli jsempřemýšlel, co strašného se mohlo té hezké dívce stát, mohlo jí být tak šestnáct nanejvýš.Z mého zamyšlení mě ale vytrhlo náhlé zaskřípění brzd. Rychle jsem se otočil a spatřiljsem jen stojící auto, kaluž krve a tělo té dívky, která kolem mě ještě před chvíli procházela. Všichni kolem věděli, že sanitka už je zbytečná, ale zavolat ji někdo musel. Podle řečí lidí,kteří to viděli, mi hned došlo, že z ničeho nic skočila pod kola toho auta. Nebyla to ničí vina,cesta byla zamrzlá, řidič neměl žádnou šanci auto zabrzdit včas. Jediný, kdo to mohlzastavit, byla samotná dívka, ale ta chtěla, aby to takhle dopadlo.Najednou jsem uslyšela tichý hlásek: "Mami, proč tamskočila? Proč se chtěla zabít?" To mě vrátilo do reality..... nevěděl jsem skutečnýdůvod dívčina chováni, tak jsem jen odpověděl: "Víš, asi byla moc smutná," a vzaljsem ji za ruku a chtěl ji co nejrychleji odvést z tohoto místa, aby se nemusela dívat."Ale mami, co když je někdo, komu je líto, že umřela, i když byla moc smutná, možná jeněkdo, kdo by ji dokázal zase rozesmát. Že je smutná, to není důvod, aby kvůli ní bylismutní i ostatní. Tak proč, mami, proč to udělala. Ona nevěděla, nevěděla, že někdobude smutný? Třeba její maminka. To jí to nenapadlo?" nevěděla jsem, co jina to mám odpovědět. Nevěděla jsem, jestli ji mám dát za pravdu, nebo obhajovat tudívku. Chvíli jsem mlčel, ale nakonec jsem se zastavil a dřepl si k ní."Víš, možná neměla nikoho, kdo by mohl být smutný. Třeba už neměla maminkuani tatínka. Ale pravý důvod, proč to udělala, už asi nikdy nezjistíme." Postaviljsem se a pokračovaly jsme v cestě."Já bych si to nikdy neudělal. Nechtěl bych, aby si byla smutná ani nikdo jiný,"řekl najednou a podíval se na mě svýma krásnýma upřímnýma modrýma očima."Já vím a jsem za to moc ráda."