Fotbal
musím se vrátit ktomuto tématu protože to byl zlom v mémdosavadnímživotě přestup ze žáku do dorostu to bylo hlavní téme tohodleléte mělsem ztoho pochopitelně hrozný strach znal sem tam jenom párlidí a byloto i ze začátku znát zapadl sem do kádru dobře ale byl promě problémzvládnout ten přestup do staršího ročníku a zápas co zápassem bylnervozní bál sme se zkusit jenom vystřelit nebo zkusit i kličkuv bráněsem taky plaval ale musím říct že vtom nejhorším mě nikdoještěnepotápěl spíše naopak kupa lidí mě pomáhalo abych se v dorostudobřezabydlel a nekoukal nato jak je kdo dobrej a jak je kdo starej žesmevšichni jeden tým a musím říct že zlomový zápas byl zápas sČESKÝMMEZIŘÍČÍM 3:1-na tento zápas až nerad sem byl nominovám do bránya zezačátku sem opět panikařil a vyvrcholilo to golem ovšem poté sestaloto co sem chtěl už dlouho začal sem se více soustředovat anajednoubylo i více chuti všeho a ke konci poločasu konečně přišelprvní ostrýzákrok po kterém se věděl že dnešní zápas si užiju a taky žejo potomto okamžiku mě už žádný i když jich nebylo zrovna málo tak měžádnýstřelec z Meziříčí už neprostřelil ani tvrdou střelou za vápnemkdebylo dost prostoru nato aby ta střela měla směr i razanciodměnouvtomto utkání pro mě bylo uznání spoluhráču že to byl výbornývýkon který nikdo nečekal ten dense opět ukázalo že je těžké se srovnats přestupem ale těžší je ukázatve chvíli kdy je to nutné že mužstvopodržíte ale chtěl bych poděkovatlidem kteří mě pomáhali dostat zekrize rozkoukat se a jíddál(zdenda,migel,ondráš,i zbyšek,kowar,aspousta dalších i s paníProcházkovou a Petrou které mě taky podporujído ted i trenér panProcházka který mě i přes můj nesouhlas a odporovánídal prostor vbráně DÍKY MOC VÁM VŠEM!!!!!!!!-mimochodem ted už sem vdorostu jakodoma už bych neměnil a zvyklsem si i na ty střely takže užtam nejsemjako malej klučina kterej je vystrašenej z každej střely teduž se jímdokážu postavit
