A plakala. Plakala, jako by měla utopit celý svět ve svém smutku. Když vtom jí spadla na tvář kapka. Otevřela oči, ale nebe bylo blankytně modré. A další a další. To on plakal, tam nahoře a přál si ji obejmout a utěšit. A říct jí, že tu na ni čeká. Ona věděla, že je tam s ní. Věděla, že ji nikdy neopustí, že ji bude vždy chránit. Stal se jejím anděl strážným. Vždy, když uronila slzu, nebe plakalo s ní. A ona věděla, že se nesmí trápit. Jinak se on bude trápit taky a to nechtěla dopustit. A těšila se z každého nového dnu. Protože když byla šťastná ona, byl i šťastný on...