Zavřela oči ale stále je viděla. To obrovské stádo koní, ty poletující hřívy, tu jejich lehkost a eleganci jakou běží. Dokonce i slyšela, slyšela ten dusot kopyt. Ty pravidelné údery, které se ozvaly v okamžiku, kdy se kopyto setkalo se zemí. Běželi jak o život, ale přesto tak lehce. Nikdy na ně nezapomene. A když zavře oči bude s nimi znovu... aspoň ve své fantazii...

Stádo koní s kterým jsem byla tak dlouho...