je to divný..
mám pocit že sem už nepatřím..

nastal den, kdy se to všechno změnilo
nastala hodina, kdy jsem to zjistila

podivný pocit, podivná nostralgie,
podivné i to že nevím co je správně

omluvila bych se, jen vedět jak...

nikde ani vločka..
ani předvánoční shon?

ani radost z hledání..
ani štěstí z prázdnin..

proč vůbec slavit?
když nevěřím
a necítím pocit vánoc?

obrovský rozdíl,
když je ti 15 a když je ti 17
ale ještě větší když je ti 20

Vidím přesně to,
jak jsem se chovala,
jsem ráda, že je to pryč..

teď jsem jen zvědavá
jak to bude dál...
teď už to nebude puberta
už to nebude na co svádět..

přijela jsem domů
ale doma vlastne nebyla..
cítila se nevítaná
oči při tom přivírala..

proč už to tu není takový jaký bylo?
proč se ve zlíně cítím víc doma??
i když doma jsem v brně?

kde je muj domov teda?doprdele..

vím víc než si myslíš
vím víc než sám víš
vím víc něž si dokážeš představit
vím víc než kdokoliv jiný
vím víc

vím proč si myslíš, to co myslíš
vím proč nevíš, to co vím já
vím proč je to takový
vím proč to nevyšlo...

ale někdy je lepší dělat
že nic nevím,
že nic netuším,
že nic neumím...

však ty víš...

neřešit blbosti
nemít žádný strarosti

žádná holka,žádnej kluk
neříct už ani muk..

usmívat a smát se...

chtěla ale nechci..
tohle se stává pořád..

to ticho, ta tma..
radost a štěstí..
mění se?
jen v pouhý výkřik do tmy..
nikdo mě neslyší,
nikdo mě neposlouchá..
skvělé, moci si dělat co chci..
žádná pouta, žádný bič..
volnost jako pták,
ano, to jsem chtěla...