k jídlu, pití a sladkostem,
spaní, hraní a užívání.

Nechuť něco dělat,
na čelo si hodlám klepat..

Co se děje,
netuším a netuší,
někdo kleje,
ale srdce mi nebuší.

chtělo by to hodne síly,
odvahu a přesvědčení...

když sem byla malá,
plakala sem aby o mě všichni věděli.
moc mi to ale nepomáhalo,
k tomu abych byla velká.

rodiče mě utišili, hned na začátku výkřiku.

později přestalo je bavit, moje  hlasité výjevy tišit.

křičela sem dál a po delší pauze kdy za mnou nikdo nedošel,
došlo mi že tohle nebude to pravé pro připoutání pozornosti.

rozhodla jsem se udělat pár hlavních kroků v dospívání.
sedla sem si, vstala, řekla několik slov a pak utíkala a utíkala.

doutíkala do jestliček, později do školky, školy..
ve škole sem se naučila číst, psát, počítat,
v druhém stupni, líbat, žárlit a posílat smsky :D

druhá škola mě naučila milovat a kreslit, hlavně,
že vše co chceme si musíme sami zasloužit.
Chceš být nejlepší?musíš makat..
Nikdo ti nedá nic jen tak a nikdy nebudeš dobrá,
když nezačneš neco dělat.
jak sem tomu nechtěla věřit..

ve čtvrtáku sem se dozvědela,
že vše je přesne tak, jak sem nechtela.

ted už jen ve zpětném zrcátku
vidím co sem mela udelat líp,
však nelituju toho, byla by to blbost.

ted si jen říkám
co bude dál? jak vše dopadne?
co je pro mě důležité??

já to vlasne stále nevím....

co vůbec znamená?
dotyk jinými rty na tváři?
dotyk jinými rty na rty?

co znamenají otevřená ústa?
u otevřených úst?
co znamená s někým se líbat?

co znamenají spletené jazyky?
někdy rychleji, jindy pomaleji?
jaký to má význam?

Je to jen pouhý chtíč?
dávat někomu důvěru?
být s někým spojen?

píšu je to co me napadá
slunce totiž nezapadá..
my se otáčíme...
slunce stojí??

nevím proč krutost
jen sem to napsala..
ale možná proto,
že neumím být krutá..

ach jo nechce se mi učit..
pitomý dějiny..ááááá
nechápu to..teda dějiny jo..
spíš to že sem je na poprvý neudelala...

musím už jít...

krátké noci, rozespalé oči..
obhájit pak svoji práci,
před studenty a profesory..
něvědět co si o tom myslí..
už nevědět jestli se mi to líbí..
mít pak ohromnou radost,
když výsledek je super..
když se všichni usmívají..
když záver zní paráda..

dělám na tom čtyři týdny,
snažím se být zatím klidná.
upravuju to co chtějí..
u výsledku se však smějí..
čím že já už prostě nevím?
rezignace? ne to ne..
rezignace tak napůlku..
radši vezmu papír tušku?
nebo mít tak v ruce pušku..

workshop zatím udělám..
na těstě tak aspoň zadělám..

ironie osudu,
to co mělo být, dělá ostudu..
a to co je navíc budí rozruch..

proč mám pocit, že nedokážu prohodit,
povinost a volnost..
nechápu to.. je to ironie?
když musím nejde to..
a když nemusím jde to?

na motorce ob(j)ětí..
v autě zase v zajetí..
noha na pedále, ruce v záběru..
oči v postřehu, motor v záběhu..

obrovská zodpovědnost
za sebe i okolí..
nevědět co bude za chvíli,
nevědět co bude za míli?

nechci být v zajetí,
nechci být obětí...

být ptákem, neznamená létat..být člověkem, neznamená nic..
ale být člověkem, který umí létat-to už je trochu víc

mít volné ruce, otevřená křídla..mezi prsty-pery vítr..
být pevně na zemi, jista ve větru v letu světlem..

stěhovat se na zimu, do tepla v krajině, kde vše je jiné..
po půl roce nazpátek, v hlavě udělat si pořádek..

mít tak volnost den ode dne po ránu.... :)

mám pocit, že všechno jde pryč..
nemůžu od ničeho najít klíč..

ovzduší mě dusí, z vody mám žízeň..
neumím říct konec a neumím říct dost..

o všem moje hlava přemýšlí,
jenže zatím nenašla odpovědi..

stopnout tak celý svět,
ani krok ani skok ani křik jen ticho..

po pěšině klid, ustřihla by se niť?

nevím..