přemýšlím nad tím jestli to má vůbec cenu.. furt musím někoho přemlouvat aby mi něco ukázal dal..nebo poradill.. ale proč to nejsou všichni schopní ukázat hned?...a podobně?..
mě už to prostě vůbec nebaví..nebudu se nikoho doprošovat.. třeba včerá sme slaviloi martinyny narozky..a furt tado mě něco hustil nějakej týpek..hend semm uřekla že nic nechci..a on furt že jo..že si něco dám.. tak já envim.. když něcořeknu narovinu..lidi si snad myslej že si dělám srandu..či co... a přitomj áto myslím upně vážně..