Znám dívku, která je přesvědčená,
že všechno co se třpytí je zlato.
A když přijde na známé místo,
přestože jsou všechny obchody zavřené,
stačí slovo a dostane pro co přichází.
Na zdi je znamení,
ale ona se chce ujistit,
protože, víš, někdy nejsou slova jednoznačná
A na stromě u potůčku
sedí slavík a zpívá.
Někdy se totiž všechny naše sny nemusí vyplnit.
Ooh, a to mě udivuje.
Ooh, a to mě udivuje.

Při pohledu na západ
se mě zmocňuje pocit,
že má duše křičí, abych odešel.
Ve svých myšlenkách jsem viděl
kroužky dýmu vznášející se mezi stromy
a slyšel hlasy těch, co zůstávají bdělí.
Ooh, a to mě udivuje.
Ooh, a to mě opravdu udivuje.

A šeptá se, že brzy,
pokud všichni uposlechneme volání,
flétnista nám dá důvod.
A svítání počne nový den
pro ty kdo vydrží vzhůru.
A lesy budou odrážet ozvěny smíchu.

A když uslyšíš šramot v keři,
zůstaň klidný.
Je to jen jarní sprška květnové královny.
Ano, můžeš jít dvěma cestami,
ale bude to dlouhý běh.
Stále je ještě čas změnit cestu, po které jsi se vydal.
Ooh, a to mě udivuje.

V hlavě ti bzučí a nezlepší se to,
pokud nevíš,
že tě dudák volá, aby ses připojil.
Drahá paní, můžeš slyšet vítr vát,
ale věděla jsi,
že tvá cesta spočívá na šeptajícím větru?

A jak scházíme dolů po cestě,
a naše stíny převyšují naše duše,
přichází po ní dívka, již všichni známe.
Září bílým světlem a chce nám ukázat,
jak se vše mění ve zlato.
A když se velmi pozorně zaposloucháš,
zaslechneš nakonec tu melodii.
Kdy všichni jsme jedním a jeden je všemi.
Být skálou a nepovolit