dělám na tom čtyři týdny,
snažím se být zatím klidná.
upravuju to co chtějí..
u výsledku se však smějí..
čím že já už prostě nevím?
rezignace? ne to ne..
rezignace tak napůlku..
radši vezmu papír tušku?
nebo mít tak v ruce pušku..

workshop zatím udělám..
na těstě tak aspoň zadělám..

ironie osudu,
to co mělo být, dělá ostudu..
a to co je navíc budí rozruch..

proč mám pocit, že nedokážu prohodit,
povinost a volnost..
nechápu to.. je to ironie?
když musím nejde to..
a když nemusím jde to?