Uběhl jeden celý den,
z včerejšku se stal pouhý sen.

Podivné chování,
nepodstatné chvátámí.

Modrý oči,
vodorovně, svisle.
Vánoce nebo Boží hod,
palačinky v Anglii.

Nevychovanost a smělost,
dlouhá ranní bdělost.

Rybář a rybka,
neomluvná chyba.

Vědomost a znalost,
z festivalů radost.

Neslušný s odpovědi,
v záštitu zapomnění.

chtela bych být v pohádce,
chtěla bych v ní žít,
chtěla bych ji vyprávět,
chtěla bych o ní snít.

chtěla bych být dítě,
chci nevědět,
chtěla bych se ptát,
chci odpověd.

chtěla bych svuj svět,
chci ho hned.

nebaví mě sedět, stát, ležet či hledět.. nebaví me poslouchat, koukat či mluvit..

mám toho dost..

všichni by měli za svoje špatný činy pykat.. všichni by meli vědět co řekli a aspon trochu si videt do pusy.. ale všichni víme že tomu není vždycky tak.. mám v sobě tolik trpkosti a hněvu že bych ho mohla rozdávat.. zajímalo by mě kolik lidí by odpustilo člověkovi kdyby mu řekl že týden s ním je nejhorší co ho kdy mohlo potkat? jenom se přiznejte? mrzí mě všechno co se tu deje.. mrzí mě i to že každej hází vinu na toho druhýho..ale v podstate je mi to už je hodne dlouho všechno jedno.. nejradši bych dala rodičům pár facek.. však já to nebudu řešit.. nebudu se totiž na to už ani koukat.. tak se těším do zlína..ach jo..

mám toho dost.

Chtela bych říci, že držím v ruce lžíci, plnou medu, trpkého hněvu.

Chci však říct, že mám medu víc, nechám ho ležet, však já budu bežet.

Chtela bych říct, nechám vás být, nechci se přít a budu raději žít.

Však chtela bych i říct, že nechci tady hnít nebo snít. 

Chci jen to jedno, chci to všem říct.

chtela bych byt na nebi sluncem, pod mrakem domem, pod domem zvonem,  pod zvonem zvukem..

chtela bych svitit pro vsechny, co maji potreby, potreby vse videt, jak slyset..

chtela bych svetlo vsude, kde radost je a bude..

chtela bych teplo, chtela bych svetlo, chtela bych prostor, chtít videt celý obzor..

vsak chtela bych mraky, pro vsechny draky, kteří neveři a potřebuji povětří..

chtela bych videt vsechny barvy sveta, ne ty co vidi moje teta..

chtela bych toho moc, však kdo mi dá tu moc?

budu radsi na zemi a hlídat slunce na nebi :)

Povim Ti Pohadku O velkem Holatku Jak Nevedelo Kam Ale Presto Slo Tam Kde Nejhustsi Je Les Za Nejzname jsi Mez Pred Obrovskou Ves Slo A slo A slo Chtelo Vodu Zazpivalo Odu Melo Vse Co Prat Mohlo Si Jen Vsak Nestacilo Mu to Chtelo Vic Chtelo Deti Chtelo Zlato Chtelo Toho Proste Moc Zazadalo O pomoc Nejvetsiho Znejvetsich Upsalo Se Svoji Krvi Ze Az Zazvoni Mu Na 40cate Narozeniny Pujde Pracovat Do Zeleniny Nezdalo Se Mu To Moc Upis Podepsalo Hned Tu Noc Zahrmelo Zablysklo Se A v Tu Ranu Nanestesti Blesky Urazili Jeho Pesti. Proto Nase Holatko Dostalo Co Chtelo vsak Holyma Rukama Nikdy Pracovat Nemuselo:-P Melo Radost Vsak Ne Dlouho Protoze Deti Ani Zlato Nemohlo Vnest Vysoko Nad Hlavu. Proto Mily Chlapce Nesedavej Za Mezi Nebot Tvuj Zivot To Omezi... lalalalalalaa..napadaj me blbosti :-P 

nevim co bude dál? snad jen budu stát? nebo budu ležet? vzpomínat a brečet? proč za maturitou všechny vzpomínky se rozplynou? proč ty co mám ráda, neuvidím ani jejich záda? proč všehcno končí ? končí? končí to vubec? proč mi chybí i ty pindy? narážky, pomluvy i chyby? proč až ted? uvědomila si vše? proč mé zdání mění se a zklání? proč a proč a proč? vysvetli mi proč? nechci konec, nechci pokračovat? chci ten okamžik radosti, okamžik krásy a slasti... chci to co bylo? však nechci se vracet?