čas.
Ach jo co vám mám říkat,když mi zavoláte a řeknete že nemáte čas,že něco máte,nebo musíte něco naprogramovat,pouklízet,učit se,chodit do práce,že to necháme na příště a stejně se to příště nekoná,jelikož nemáte čas.Ale člověk so přece má udělat na své přátele a blízké čas,nezáleží kolik času.přece stačí i blbá pulhodinka,nežli vůbec.A nejhorší je že na druhé čas máte.a to mě nejvíc mrzí.Já jsem přece taky váš přítel,kamarád,rodina.známí...Nebo snad ne!!Doufám že jednou si to uvědomíte,že i já vám občas chybím.Že jsme člověk stejně jako vy.Mám city,potřeby.A přesto že to neříkám.A tvrdím že to nepotřebuji,Opak je pravdou.Potřebuji přátele,rodinu,přítele.Prostě člověka který když mi je ouvej přijde.Prostě stačí že přijde a udělá si na mě čas.Jenom na mě,třeba jenom 5 minut.Chvilinku..Když člověk přece nepracuje 24 hodin denně.Ale já nebudu prosit aby si na mě ten člověk udělal čas.Když sám nepochopí že ho potřebuju,tak je to smutný.Nebudu na sebe pořád upozornovat,hlásit se.A škemrat.Snad si občas vzpomenete že tu jsem i já,a někdy jen sms a zavolání nestačí.Chybíte mi.Život je krátký a čas rychle ubíhá,a jednou si třeba vzpomenete na mě,ale už tu třeba nebudu.Tak si vzpomente ještě když tu jsem.A když ne,tak jemi to líto.Ale máte svůj život,vy si vybíráte na koho si uděláte čas a já vněm nejspíš přebývám.
