no comment 26.Prosinec 2007
Kapky se líně kutálí po okenní tabuli,
podobné slzím stékajících po tváři.
Kde vzal se smutek, když ještě nedávno tvář úsměv zdobil..?
To srdce je osamělé a duše prázdná, bez života –
Stačí jen na chvíli oči zavřít a vidím Tebe,
ten překrásný úsměv a pohled,
co dokáže říct spoustu krásných slov.
Ne, nemusíš nic říkat…
Přečtu si ve Tvých očích co na srdci máš
a nedáš-li jinak, vyslov těch písmen pár a zahřej jimi mé srdce.
Ano, to srdce, které nyní a napořád bije jen pro Tebe,
právě to, které máš ve svých rukou a nevíš co s ním…
Bojím se, že jej nepřijmeš,
že vrátíš ho a navždy odejdeš…
Už nestačím říct, co mé srdce cítí,
už nestačím pohladit Tvou tvář…
Už nezjistím, co všechno se Ti líbí,
už nevyslovím jak moc mám Tě rád.