.....zivot je krasny....la dolce vita...ano je to pravda..nekdy na to zapomenem..a je treba aby nam to nekdo pripomnel...slunecni paprsek ktery nas nezne hladi po tvari..male dite ktere nam svou bezprostrednosti pripomene jaci doopravdy sme...strom ktery se jako diament zahrabany v prachu vyjima sedim ulicim a chladnym mrakodrapum...starec na lavicce ktery si v naprostem klidu cte noviny a jakobyste videli jak jeho myslenky proudi jeho hlavou a vzletnou nekam do neznama..anebo je to jenom fakt ze vam nekdo blizky rekne dobrou novinu..vstanete pravou nohou...uvarite sobe a sve rodine vyjmecne dobrou kavu pri ktere si reknete jak moc se mate radi...a i kdyz techto chvili je kolem nas hodne tak si je velmi casto nedokazeme spravne vychutnat...ale prave tyto chvile nas vedsinou podrzi kdyz se nam nedari a nejradeji by sme to vsechno vzdali...ony sou totiz dukazem toho ze to za to stoji...ze ten zivot je opravdu krasny...
Moje milované tiamo....ty víš jak moc tě miluju, jsi jedna stěch mých nejbližšich, z těch kteří mi zůstanou navždy v mé duši protože jsem snimi zažila peklo i nebe, protože jsem stebou zažila tolik veselých, bláznivých, smutných a hlavně krásných časů. Když mi bylo nejhůř tak jsi to byla právě ty která mi vždy opravdu pomohla a proto si to byla i pravě ty za kterou jsem vždy přišla ze svým žalem. A když jsem se měla dobře tak jsem se právě stebou o svou radost podělila. Doufám že víš jak moc tvé přatelství pro mě znamenalo. Mám hodně kamarádek ale stebou jsem spřízněná duše, je to skoro až neuvěřitelné jak sme si občas podobné, jsi mou sestrou kterou nemám, jsi mým sluncem které občas skrz svůj pláč nevidím, jsi vším čím jen jeden pro druhého může být...Samozřejmě že byly i časy kdy jsme si lezli na nervy, kdy jsme jedna druhé nerozumněli ale mi sme to vše vždy překonali a to znamená opravdové přatelství. Možná nás na čas něco rozdělí ale v srdci jsme nerozlučné. A já ti tímto slibuji že vždy když budeš mýt nějáký problém tak já ti pomůžu, vždy když mě budeš potřebovat tak já budu stebou a vždy když na mě pomyslíš tak já ti budu dělat společnost, ve tvých vzpomínkách. Naše vzpomínky nám už nikdo nevezme ani mi sami. Merci....zato že jsi, Děkuji... a navždy tě miluji, Thank you...and never forget you.