ČECHY A STARŠLIVÁ AUTONEHODA 12.Červenec 2005
Je to třetí den...hrůza :o( Jedu si takhle s Vikyšátkem stopem a oba šťastní jak blechy, když nasendem do krásného bavoráčku :o)) Celou cestu mi něco říkalo- připoutej se...bude Tě to bolet!!! Koukala jsem všude okolo a náhodou jsem se zeptala na airbagy...nějak jsme to začali s Viktoem koumat, pak jsme si lehli a řekli jsme si, že se trochu prospíme než dojedem do Práglu...oba jsme si říkali, jak jsme rádi, že se máme, a že jsme úplně NEJ kámoši pod sluníčkem..jako by ty slova byly poslední v našem životě. Ale nač ty smíšené pocity, když se jelo přes 180km/h v takovém luxusu?!?!
15 minut zběsilé a pak ještě zběsileší jízdy s mladíkem z Turecka v krásném bavoráčku....a najednou bum!!! Pravé zadní kolo skončilo kdesi v zádu a zmatený mladík začal kličkovat s volantem a najednou jsme dostali smyk ahodiny...následoval první boční náraz do svodidel, druhý a třetí přímo čumákem...
a já letěla hlavou přímo k palubní desce...pak už teda nevím absolutně nic...prázdno...jen jsem slyšela odněkud z povzdálí, jak volá Viky....30vteřin bezvědomí a když jsem se vzbudila, tak jsem ležela skroucená v přeu pod palubní deskou...myslela jsem si že mám vykloubenou hlavu a ramena...byla jsem celá překroucená. Viky mě vytáhl zpět na zadní sedadlo a zeptal se mě, jestli žiju...tupě jsem na něj zírala a všechno si promítala znova a pak jsem jen zoufale řekla- AU,MOJE HLAVA
Nějak se ta bolest rozležela a do večera jsem byla celkem fit...samozřejmě že né tak docela, ještě teď mě všechno bolí...ŘIDIČI, JEZDĚTE OPTARNĚ.....
napsal/a: hop.ka 00:18 | Link
