Asi se mi mírně stýská, možná si to nechci připustit, ale nejspíš to tak bude Vím, že se mi vždycky stýskat bude....moc dlouho už tady bydlet nebudu. Srdce mi buší radostí, ale i smutkem, když pomyslím na to, že už neuvidím ty lidi vodsaď, že už nikdy neuslyším smích mých přátel- snad i nepřátel, že už nikdy neuvidím ten nádherný výhled z našeho okna a že......
těch věcí je mnoho!! A nejvíc ze všeho mrzí, že jsem nedokázala s jedním človíčkem vyjít v dobrém. A snad si za to můžu jen sama kvůli mé tvrdohlavosti, žárlivostí, ješitností a.......
Ať mi ta osůbka promine....já nic nemyslela ve zlém..... napsal/a: hop.ka 18:45 | Link


Komentáře

« Domů | Přidej komentář