Není tomu ani rok co jsem měl posledního Fiatka - veterána. Nervy už mi to nevydržely, šel z domu, vše co jsem pět let budoval se během jednoho týdne změnilo v minulost. Nyní jsem se opět kapánek zbláznil, a začal jsem nakupovat pro sebe tyhle autíčka. Jen tak pro zajímavost tady jsou první čtyři nakoupené během posledních 14ti dnů : http://icecoolman.rajce.idnes.cz/Fiatci/  (zkopírujte si to do vyhledávací lišty)  sranda co ? Všechny auta plně funkční. Akorát ti dva modří bobši se musí povařit, jsou kapánek rezaví, ale jen místy. Co taky chtít po těhle hračkách které zmotorizovaly celou itálii v šedesátých letech a dodnes se za nimi leckdo na ulici otočí. Je to zvláštní, potkávám hodně lidí, hlavně tedy slečen, kterým se toto autíčko líbí, ale aby se v tom svezly, to ne. Nevím proč. Je to neskutečný zážitek jezdit v autě, které je stějně staré jako moji rodiče, vedět že tohle auto nebude trhat rekordy v rychlosti, užívat si požitků z jízdy kolem 80km/h rychlosti mimo město, kochat se krajinou tak, jak to dělával Rudolf Hrušínský ve filmu ,,Vesničko má středisková", samozřejmě né doslova. Krásný pocit v sobě citím pokaždé, když si na mě ukazují lidé prstem na ulici, smějí se na mě a na moje autíčko, protože vím že to ve většině z nich probouzí emoce a vzpomínky na dětství. Mnoho dnešních čtyřicátníků mělo za svého dětství v rodině takové autíčko. Bylo a stále je velice populární.
Možná vám vrtá hlavou proč mám 4 (zatím). Je to pro to, že se mi líbí, a rád budu mít klidně i deset těhle aut. Prostě každé takové autíčko má svou duši. Většina lidí, které znám, a jsou majiteli malinkatého fiatka, si sním povídají, když někam jedou, a autíčko se stalo členem jejich rodiny. Né jinak je tomu u mě.
Časem tady možná přibudou další fotky a články se zážitkama..