Tak mě tak napadlo, že ještě není konec.
  Včera večer jsem se dostala do situace, kdy mi nezbylo nic jiného než se sama procházet centrem Prahy. Když jsem vycházela nebyla jsem zrovna v nejlepší náladě a fakt, že jsem sama mi ani trochu nepomáhal, ale cestou jsem přemýšlela nad tím, jaká jsem byla, jaké jsem měla cíle, co bych vlastně chtěla a hlavně jaká bych mohla být pokud budu jen chtít. Na konci dlouhé procházky mi došlo, že celou dobu mám pravdu, "jaký si to uděláš takový to máš" , to je jedna velká pravda, a záleží jen na tom z jakého pohledu se na to podíváš.
  Dnes jsem si náhodou přečetla, že jedna z nejdůležitějších vlastností ženy, kterých si muži váží je optimismus. Takže dost, už žádný večery strávený tak jak si sama nepřeju, už žádný čekání na sms, už žádný hádky s manželem, žádný zoufání nad tím jak se mi věci prostě nepovedly, už žádný hodiny trávený čuměním do blba, žádný tuny čokolády na uklidněnou, žádný prášky, žádný slzy a hlavně žádná sebelítost.
  Prostě jen já......úplně nová já, vlastně ne nová, jen znovuzrozená...........kiss
 

Tak mě napadlo, že napsat občas pár řádek o všem co mi běhá hlavou by mi mohlo pomoct přijít na to, jak mě takový věci vůbec napadaj.
  Nikoho kdo to bude číst neznám a snad ho ani nikdy nepotkám. Samozřejmě je to jistá forma alibismu, jednoduchá cesta jak se vymluvit a zároveň nedat najevo svou slabost.
  Prostě život je pes, já vždycky říkám "jaký si to uděláš takový to máš" a musím tedy říct, že mé náladě to nijak nepomáhá, ale lepší než přemýšlet na koho svalit vinnu.
  Nečekejte, že to co píšu nabere spád a začne to dávat nějaký význam, prostě jen píšu, nic víc.......snad se v tom někde najde.
  Víte, do uší mi teď hraje můj super výběr depresivních MP3, pro představu myslím, že nejoptimističtější ze všech těch skladeb je " England¨s rose" od Eltona Johna.
  Zrovna teď mě nic nenapadá........i když možná mě napadá co teď dělají moji kamarádi, moc jich není a příležitostí kdy se potkáme je ještě méně, ale jsou dobří a bezstarostní, taky bych mohla taková být, ale už nějakou dobu to tak není. Ráda bych se vrátila o pár let zpět, to bych, ale zase neznala tyhle lidi, já asi si přeju být sama, sama v malém bytě s mou kočkou. Být sama, ale ne v tom škaredém slova smyslu, ne sama pořád, jen sama na nějaký čas, jen sama když budu mít náladu. Přála bych si nikoho nepotřebovat, ale přesto mít kam se vracet, přála bych si vrátit některá má rozhodnutí.
  Hraje mi "Stairway to heaven" asi nemusím říkat od koho.
  Přála bych si teď jít do svýho oblíbeného baru, jsou tam kamarádi, smějí se, baví se a možná i vzpomínají na poslední akci, kde jsem byla i já. Mohla bych jít, ale mělo by to následky, ty následky, kterých se bojím, samota, kterou si ze srdce přeju a zároveň se jí bojím.
  Místo toho za chvilku vypnu MP3, rozloučím se s vámi a půjdu si lehnout, lehnout, ale ne sama, leží tam manžel :-(

Je to už celkem dlouho, co jsem začala přemýšlet o smyslu existence mužského a ženského pohledu na svět a určitou zákonitostí jejich společného soužití.
Muži možná ženu vnímají jako bytost příliš pohlcenou materialismem, než, aby mohla pochopit kouzlo cédéček válejících se na koberci v obýváku,ale skutečnost, pokud dokážete změnit úhel pohledu, je zcela jiná.
Za svůj život jsem měla tu čest potkat stovky, možná tisíce mužů, a valná většina z nich se každý den proviňuje spoustou jiných a podle mě i závažnějších prohřešků, než je ¨nemilosrdný úklid.¨ Otázkou je, zdatahle tahanice o to čí pohled na svět je lepší, má nějaký význam. Je vůbec možné srovnávat moderní ženu s mužem? ( Záměrně nepoužívám výraz¨moderní muž¨, protože jsem ještě neměla tu čest potkat jediného muže,který by byl schopen výraz ¨modernizace¨spojovat s čímkoliv jiným než s elektronikou.)
Ostatně muži spousty termínů nechápou. ANO je pro ně prostě jen ano, a NE nemá žádný jiný význam než prosté ne! Nic mezitím pro ně neexistuje.O co všechno je tímhle jejich svět ochuzen. Muž prostě neumí číst mezi řádky. Ve své velikosti, kterou je od dětství pohlcen, si ani neuvědomuje, že každá druhá žena s ním svým materialismem může manipulovat. Jeho uvažování připomíná stavebnici složenou za stejně velkých kostek, které vždy budou navzájem lícovat.
Pro dnešní ženu není vůbec jednoduché se z jejich naučeného škatulkování bez újmy dostat. Vždyť známe ty otřepané rádoby skutečnosti, které si mezi sebou naši ¨dokonalí¨muži již celé generace sdělují. Hloupé fráze o jednoduchosti, nepraktičnosti a vypočítavosti ženského uvažování. Jak jednoduché nalepit na každou ženu stejnou nálepku
Kouzlo není pro ženu skryto v knihách poházených po bytě podle jakéhosi majitelova klíče, ale v magické dokonalosti jednoduchého řádu, který jak všichni moc dobře víme má všechno.
Většina z nás v dětství neleze po stromech, ale možná bychom lezly,kdyby muži byli stejně družní tak jako my ženy. Už při dětských hrách se projevuje mužská ješitnost ve větách typu „S hloupýma holkama si my hrát nebudeme!!!“ A kde je teď obžaloba malého Františka, který nahřišti rozdupal můj hrad z písku a s ním i moje přesvědčení, že není správné dělat jiným to, co nechceš, aby oni dělali  tobě.
Ale ANO, my ženy postrádáme cit pro kouzlo, snad pro to kouzlo, které dovolí existenci selekce na muže a ženy u dětí ještě školou nepovinných.
Muži nás prezentují jako bytost zlou, krutou a necitelnou, bytost,která snad nemá ani vzpomínky a jakákoli melancholie je jí cizí. A potom, na druhé straně, přijde muž a utrousí něco o kvokání, slepicích,předstíraných bolestech hlavy, o nepochopení jeho nočních výletů, o žárlivosti a bláznech.
Pro muže je bláznem každý, kdo zavírá tubu od zubní pasty, proč taky, ráno ji zase bude muset otevřít, každý kdo si popláče u romantického filmu, ale jak to, vždyť nemáme emoce. Pro muže je bláznem každý, kdo běhá po bytě s plátky okurky na obličeji, ale už nechápou, že oni sami si vytvořili ideál dokonalé ženské krásy. A my to neděláme jen pro svůj dobrý pocit, ale i pro mužské oko, oko neúprosného kritika, který se v opačném případě vytasí s cedulkou PŘÍLIŠ OŠKLIVÁ, a nebo snad hloupá????
A pro tohle všechno veřejně vznáším žalobu na všechny muže za to, že neví co je premenstruační syndrom a když to náhodou ví, tak tomu nepřikládají žádný význam, za to, že používají výrazy jako sex-appeal,jiskra v oku a pěkný kozy, místo, aby ocenili i jiné přednosti toho kusu masa, kterému se naučili říkat žena. Žaluji je za všechny agresivní Františky na dětských hřištích a samozřejmě za to, že nechávají zvednuté prkýnko….!!!