Je to už celkem dlouho, co jsem začala přemýšlet o smyslu existence mužského a ženského pohledu na svět a určitou zákonitostí jejich společného soužití.
Muži možná ženu vnímají jako bytost příliš pohlcenou materialismem, než, aby mohla pochopit kouzlo cédéček válejících se na koberci v obýváku,ale skutečnost, pokud dokážete změnit úhel pohledu, je zcela jiná.
Za svůj život jsem měla tu čest potkat stovky, možná tisíce mužů, a valná většina z nich se každý den proviňuje spoustou jiných a podle mě i závažnějších prohřešků, než je ¨nemilosrdný úklid.¨ Otázkou je, zdatahle tahanice o to čí pohled na svět je lepší, má nějaký význam. Je vůbec možné srovnávat moderní ženu s mužem? ( Záměrně nepoužívám výraz¨moderní muž¨, protože jsem ještě neměla tu čest potkat jediného muže,který by byl schopen výraz ¨modernizace¨spojovat s čímkoliv jiným než s elektronikou.)
Ostatně muži spousty termínů nechápou. ANO je pro ně prostě jen ano, a NE nemá žádný jiný význam než prosté ne! Nic mezitím pro ně neexistuje.O co všechno je tímhle jejich svět ochuzen. Muž prostě neumí číst mezi řádky. Ve své velikosti, kterou je od dětství pohlcen, si ani neuvědomuje, že každá druhá žena s ním svým materialismem může manipulovat. Jeho uvažování připomíná stavebnici složenou za stejně velkých kostek, které vždy budou navzájem lícovat.
Pro dnešní ženu není vůbec jednoduché se z jejich naučeného škatulkování bez újmy dostat. Vždyť známe ty otřepané rádoby skutečnosti, které si mezi sebou naši ¨dokonalí¨muži již celé generace sdělují. Hloupé fráze o jednoduchosti, nepraktičnosti a vypočítavosti ženského uvažování. Jak jednoduché nalepit na každou ženu stejnou nálepku
Kouzlo není pro ženu skryto v knihách poházených po bytě podle jakéhosi majitelova klíče, ale v magické dokonalosti jednoduchého řádu, který jak všichni moc dobře víme má všechno.
Většina z nás v dětství neleze po stromech, ale možná bychom lezly,kdyby muži byli stejně družní tak jako my ženy. Už při dětských hrách se projevuje mužská ješitnost ve větách typu „S hloupýma holkama si my hrát nebudeme!!!“ A kde je teď obžaloba malého Františka, který nahřišti rozdupal můj hrad z písku a s ním i moje přesvědčení, že není správné dělat jiným to, co nechceš, aby oni dělali  tobě.
Ale ANO, my ženy postrádáme cit pro kouzlo, snad pro to kouzlo, které dovolí existenci selekce na muže a ženy u dětí ještě školou nepovinných.
Muži nás prezentují jako bytost zlou, krutou a necitelnou, bytost,která snad nemá ani vzpomínky a jakákoli melancholie je jí cizí. A potom, na druhé straně, přijde muž a utrousí něco o kvokání, slepicích,předstíraných bolestech hlavy, o nepochopení jeho nočních výletů, o žárlivosti a bláznech.
Pro muže je bláznem každý, kdo zavírá tubu od zubní pasty, proč taky, ráno ji zase bude muset otevřít, každý kdo si popláče u romantického filmu, ale jak to, vždyť nemáme emoce. Pro muže je bláznem každý, kdo běhá po bytě s plátky okurky na obličeji, ale už nechápou, že oni sami si vytvořili ideál dokonalé ženské krásy. A my to neděláme jen pro svůj dobrý pocit, ale i pro mužské oko, oko neúprosného kritika, který se v opačném případě vytasí s cedulkou PŘÍLIŠ OŠKLIVÁ, a nebo snad hloupá????
A pro tohle všechno veřejně vznáším žalobu na všechny muže za to, že neví co je premenstruační syndrom a když to náhodou ví, tak tomu nepřikládají žádný význam, za to, že používají výrazy jako sex-appeal,jiskra v oku a pěkný kozy, místo, aby ocenili i jiné přednosti toho kusu masa, kterému se naučili říkat žena. Žaluji je za všechny agresivní Františky na dětských hřištích a samozřejmě za to, že nechávají zvednuté prkýnko….!!!