Tak mě tak napadlo, že ještě není konec.
  Včera večer jsem se dostala do situace, kdy mi nezbylo nic jiného než se sama procházet centrem Prahy. Když jsem vycházela nebyla jsem zrovna v nejlepší náladě a fakt, že jsem sama mi ani trochu nepomáhal, ale cestou jsem přemýšlela nad tím, jaká jsem byla, jaké jsem měla cíle, co bych vlastně chtěla a hlavně jaká bych mohla být pokud budu jen chtít. Na konci dlouhé procházky mi došlo, že celou dobu mám pravdu, "jaký si to uděláš takový to máš" , to je jedna velká pravda, a záleží jen na tom z jakého pohledu se na to podíváš.
  Dnes jsem si náhodou přečetla, že jedna z nejdůležitějších vlastností ženy, kterých si muži váží je optimismus. Takže dost, už žádný večery strávený tak jak si sama nepřeju, už žádný čekání na sms, už žádný hádky s manželem, žádný zoufání nad tím jak se mi věci prostě nepovedly, už žádný hodiny trávený čuměním do blba, žádný tuny čokolády na uklidněnou, žádný prášky, žádný slzy a hlavně žádná sebelítost.
  Prostě jen já......úplně nová já, vlastně ne nová, jen znovuzrozená...........kiss