Tak mě napadlo, že napsat občas pár řádek o všem co mi běhá hlavou by mi mohlo pomoct přijít na to, jak mě takový věci vůbec napadaj.
  Nikoho kdo to bude číst neznám a snad ho ani nikdy nepotkám. Samozřejmě je to jistá forma alibismu, jednoduchá cesta jak se vymluvit a zároveň nedat najevo svou slabost.
  Prostě život je pes, já vždycky říkám "jaký si to uděláš takový to máš" a musím tedy říct, že mé náladě to nijak nepomáhá, ale lepší než přemýšlet na koho svalit vinnu.
  Nečekejte, že to co píšu nabere spád a začne to dávat nějaký význam, prostě jen píšu, nic víc.......snad se v tom někde najde.
  Víte, do uší mi teď hraje můj super výběr depresivních MP3, pro představu myslím, že nejoptimističtější ze všech těch skladeb je " England¨s rose" od Eltona Johna.
  Zrovna teď mě nic nenapadá........i když možná mě napadá co teď dělají moji kamarádi, moc jich není a příležitostí kdy se potkáme je ještě méně, ale jsou dobří a bezstarostní, taky bych mohla taková být, ale už nějakou dobu to tak není. Ráda bych se vrátila o pár let zpět, to bych, ale zase neznala tyhle lidi, já asi si přeju být sama, sama v malém bytě s mou kočkou. Být sama, ale ne v tom škaredém slova smyslu, ne sama pořád, jen sama na nějaký čas, jen sama když budu mít náladu. Přála bych si nikoho nepotřebovat, ale přesto mít kam se vracet, přála bych si vrátit některá má rozhodnutí.
  Hraje mi "Stairway to heaven" asi nemusím říkat od koho.
  Přála bych si teď jít do svýho oblíbeného baru, jsou tam kamarádi, smějí se, baví se a možná i vzpomínají na poslední akci, kde jsem byla i já. Mohla bych jít, ale mělo by to následky, ty následky, kterých se bojím, samota, kterou si ze srdce přeju a zároveň se jí bojím.
  Místo toho za chvilku vypnu MP3, rozloučím se s vámi a půjdu si lehnout, lehnout, ale ne sama, leží tam manžel :-(