andělé už nelítají, víš?
ani když ležíš, ani když spíš

máš duši prázdnou
uměrně svému diaři
neuměrně lidem, co říkáš jim lháři
máš prazdný dlaně
a modlíš se za ně
 at naplní je daně
za samotu ve které jsi
hodiny a dny

máš jen sama sebe
a to co tě zebe
je jen z tebe
ten pocit niterný
že život je neverný
neverný můž
co tolikrát potkalas ho už
na pravu nalevo vzadu
stínal ti tolikrát hlavu
protože poznala zradu

andělé už nelítají k nám
 mají jiný zastup dam
co potřebují verš a rým
co rozpouští splýn
z šedých dnů
s nesplněných snů
z našich slov a vět
co kladem jako nálože
 na lože
svých drahých
křehkých,porcelánových
nahých,
možností

andělé jsou jen v převlecích pání
co se chvíly klaní
a pak raní