ležíš , koukáš do černýho stropu
připomínáš maso jen, lidskou hmotu
nadáváš si do robotů
jejichž život žiješ
v atuomatických ukonech a činech
dones, spln  a lásku vynech
dychej , hybej se a chod
odpluj, připluj, jako lod
mířící si za svým cílem bez snů
bez ideálů a představ co tam bude
až dopluje jen navrat zbude
tam, kde už jsme byly
obyčejní, zodpovědní, milý
plníme co máme, co po nás chcxe náš boss
na plný život máme všichni los
a šance na výhru je malá
neříkej žes to nepoznala
když ses za ní hnala

a žít takhle ti to zbývá
 u nás štěstí nepobývá
ason v tuhle chvíly
nostalgie, depresí a smutku
na ruce od hryzanců hrudku
ty blázne co se ničíš!
at slyší ti co pro ně křičíš
ti co udělali te tak slabou jak seš
a  pak řekli dělej si co chceš
padáš do propasti, oni tě už nevytáhnou
maj jen věti k tomu prázdnou
jak ubohý tvuj pád je
a nedaj naděje
a ty ležíš a zvednout se je na tobě
ve své nahotě
seš sama jako každý
kdo učastní se sebevraždy
svý
jenže jsi mrtvá hmota
 bez života
a nejsi Ježíš z Nazareta
abys z mrtvých vstala....