Jedna z mnoha

Zase už jsem tady na tomhle místě, nedobrovolně, čekající. Spíš. Zdá se ti o ní? Včera jsem si konečně něco uvědomila – díky tobě. Viděla jsem ty opravdový slzy ve tvejch očích, uvědomila jsem si, co pro tebe znamená. Ta, který nestojíš ani za to, aby ti řekla, že je konec! Přišel si ke mně, tam na nádraží, chtěl jsi mě obejmout, ale já ucukla – nevím proč. Odešel jsi! Pořád doufáš, že ona se vrátí, že všechno bude zase v pořádku (relativně). Jsi vlastně stejně naivní. Nevybíráš si. Miluješ, máš rád, snášíš a nesnášíš.

Nic jinýho neznáš. „ vždyť říkala, že si vrátí“ běží ti hlavou divný myšlenky. Dáváš si pozor, co kdyby…ale už ti to k ničemu není. Měl bys zase odjet, aby ses mohl vrátit a chviličku se chovat, tak jak chci.

Rozhovor

„ Jdi do hajzlu!“ Cože? „Jo,slyšíš dobře, jdi do hajzlu!“

Slova co ubližujou…

Jako zvuk zoufalýho potlesku jedněch rukou.

Černý oči a barevný nehty.

Posedávání v noci na jezdících schodech.

Potkávání se.

Tam a zpět po schodech nahoru, prolízt plot a pak se rozhlídnout.

Nepořádek

Spousta prázdných lahví, pár krys.

To všecho nenávidíš.

Komentáře

« Domů | Přidej komentář