V sobotu večer se choval podivně. Chtěli jsme si jít někam sednout. Bylnaštvaný. Možná kvůli tomu, že jsem byla s kamarádkou celý den ponákupech a přišla jsem pozdě. Skoro jsme nepromluvili, tak jsem zkusilanavrhnout jít někam jinam. Neprotestoval, ale přesto pořád mlčel a bylduchem nepřítomný. Když jsem se zeptala, co se děje, řekl jen: "Nic".Ptala jsem se ho, jestli je naštvaný kvůli mně. Ale odpověděl, že tonemá se mnou nic společného a že si nemám dělat starosti. Když už jsmejeli domu, řekla jsem mu, že ho miluji, ale nevěnoval tomu pozornost.Jednoduše nechápu, proč mi neřekl: "Také Tě miluji". Když jsme došlidomů, cítila jsem, že jsem ho ztratila a že už se mnou nechce nic mít.Jen nepřítomně seděl a koukal do prázdna. Pak jsem si šla lehnout.Přišel o 10 minut později a k mému překvapení zareagoval na méněžnosti. Pak jsme se milovali. Avšak stále jsem měla pocit, že jesvými myšlenkami daleko ode mne. To bylo na mně příliš, tak jsem serozhodla, že si otevřeně promluvíme, ale on již spal. Než jsem usnula,tak jsem plakala. Nevím, jak to půjde dál. Jsem si skoro jistá, že májinou. Pak můj život nemá skoro žádný smysl.
Sparta sice prohrála, ale večer jsme si prima zašukali.
napsal/a: ja__ 22:04 Link
« Domů |
Přidej komentář
