Křišťálová noc

V noci z 9. na 10. listopadu 1938 v celém Německu vypukl protižidovský pogrom (=krvavé masové pronásledování, vraždění namířené proti Židům), kdy byl zapáleno a zdevastováno kolem 7500 židovských domů a obchodů a skoro 300 synagog. Více než 30 000 Židů bylo odvlečeno do koncentračních táborů a 91 jich bylo zavražděno.
Nacisté tuto událost začali zlehčovat a posměšně nazývat „křišťálová noc“, „noc rozbitého skla“ podle střepů rozbíjených skel výkladních skříní židovských obchodů a oken budov.
Tento říšský pogrom sloužil k urychlení všech protižidovských opatření, především vyhánění židovského obyvatelstva z Německa a z území, které Německo už tehdy okupovalo, dále zabavení židovského majetku, který měl pomoci zvládnout těžkou krizovou situaci německého hospodářství, vyvolanou obrovskými výdaji na zbrojení pro připravované válečné agrese a poté k úplnému vyloučení Židů ze společnosti a k jejich fyzické likvidaci.

Jak to všechno začalo
Začátek se odhrával ve dnech 27. až 29. října, kdy bylo na Hitlerův rozkaz z Německa vyhnáno a brutálně deportováno kolem 17000 polských Židů, kteří legálně v Německu bydleli. Část z nich byla poslána do Polska, ale 8000 jich nebylo vpuštěno a tak museli zůstat na hranicích, v ulicích na studené dlažbě, hladoví a zoufalí. Mezi nimi byla i rodina Grynszpaniových, jejichž syn Herschel bydlel v Paříži. Když dostal od své sestry dopis, v jakých podmínkách jsou drženi a že jim hrozí smrt, vzal pistoli a šel na německou ambasádu zabít velvyslance. Ve skutečnosti ale smrtelně zranil tajemníka ambasády Ernsta Eduarda von Ratha. Jeho smrt nacisté využili jako záminku k vyostření protižidovských opatření a poté k říšskému pogromu.
První trestná opatření byla nařízena 8.listopadu. Všechny židovské noviny a časopisy byly okamžitě zastaveny, Židé byli odříznuti od kontaktu s vedením, což jim znemožňovalo emigrovat, a židovské děti nadále nesměly navštěvovat „árijské“ zakladní státní školy a také byly zakázány všechny židovské kulturní aktivity.
8. listopadu také proběhly první „spontánní demonstrace“proti Židům, jak to nazval Josef Goebbels, ministr protižidovské propagandy. Byly zapáleny dvě synagogy a rozbity výlohy několika židovských obchodů.
V noci z 8. na 9. listopadu začaly popravy Židů uvězněných v koncentračním táboře Buchenwald, bylo jich zabito kolem 70. Začalo také brutální napadání a vyhánění Židů.
9.listopadu, kdy Rath zemřel, byl A. Hitler a J. Goebbels v Mnichově na každoročním setkání nacistických starých bojovníků, které bylo připomínkou nezdařeného „pivního“ puče z roku 1923. Když se Hitler dozvěděl, že v několika německých městech vypukly násilné akce proti Židům, povolil pokračování demonstrací a nařídil, aby se policie stáhla. Goebbels pak vystoupil s protižidovským projevem vyzývyjícím k pomstě a již ten večer začali obrovské protižidovské útoky a násilnosti.

Průběh a následky
V noci 9.listopadu začaly především jednotky SA (=jednotky úderných oddílů) ale i SS vyvolávat protižidovské nepokoje a samy útočit na židovské objekty. Například v Berlíně bylo vypáleno 10 z 11 synagog, napůl opilý dav vyzbrojený tyčemi a cihlami za hodinu a půl zdevastoval nejméně dvě stě obchodů patřící Židům, které vyháněli, bili a ponižovali. Někteří učitelé vyzbrojovali školáky holemi a cihlami, aby mohli rozbíjet židovské obchody. Berlín byl jen jedním z více než tisíce měst, městeček a vesnic po celém Německu, ve kterém za tmy došlo ke strašným událostem. To dokumentují např. i vzpomínky tehdy čtrnáctiletého chlapce Laurie Lowenthala, ve kterých popsal události v Aschaffenburgu:“Uprostřed noci nás probudily zvuky střelby. Ludwig Lowenthal, bratranec mého otce a jeho obchodní partner, bydlel s rodinou v prvním patře našeho domu. Dva muži vylomili jejich vstupní dveře a bez okolků na něj střelili, když ještě ležel v posteli. Ambulance ho odvezla do nemocnice. Mezitím byl unesen jeho švagr Alfons Vogel, kterého odvezli do nedalekého lesa, přivázali ke stromu a stříleli do něj jako do terče.“

Odhaduje se, že během Křišťálové noci bylo vypáleno, zničeno nebo zbořeno 267 synagog, několik židovských náboženských škol, muzeí, knihoven a hřbitovů, zdemolováno zhruba 7500 židovských obchodů, zhruba 30 000 Židů od 16 do 60 let, většinou majetnějších, např. majitelů obchodů, bylo odvlečeno do koncentračních táborů Dachau, Sachsenhausen a Buchenwald. Podmínky v oněch třech táborech byly hrozné. 91 Židů bylo zabito, často brutálním způsobem, například správce synagogy v Prinzregentstrasse byl upálen i s rodinou, v Berlíně byl starší Žid ušlapán k smrti a v Dortmundu se musel jeden rumunský Žid plazit 4 km, přičemž chuligáni ho soustavně byli až k smrti.

Následky pro Židy
Po Křišťálové noci bylo vyhlášeno plno dalších opatření, která upírala práva německých Židů. Již 12.listopadu vyšlo nařízení, že všechny škody na židovském majetku musí Židé sami zaplatit a navíc musí ještě zaplatit pokutu „jako trest za brutální vraždu tajemníka Ratha v Paříži“, která činila 1 miliardu říšských marek (dnes v přepočtu asi 5,3 miliard dolarů). Josef Goebbels tentýž den oznámil, že od 1.ledna 1939 Žid nesmi být maloobchodníkem, vývozcem ani ředitelem podniku, mistrem ani vedoucím úředníkem v žádném obchodě ani v továrně, nesmí provozovat řemeslo a všechny židovské obchody budou převedeny do rukou Árijců. Dále bylo Židů zakázáno vstupovat do divadel, muzikálů, na taneční parket a na jiná zábavná místa. 13.listopadu se na některých obchodech s potravinami, restauracícha kavárnách objevil nápis „Židům vstup zakázán“. 15.listopadu bylo nařízeno vyloučit židovské děti z veřejných škol a univerzit. 29.listopadu byla Židům omezena možnost pohybu v některých místech. Dále byly Židům odebrány řidičské průkazy, museli odevzdat zlaté předměty a šperky a všechny nájemní smlouvy byly přeformulovány v jejich neprospěch.

Koncentrační tábory
1. DACHAU - Po křišťálové noci bylo do Dachau zavlečeno více než 10 tisíc Židů z celého Německa. Byli propouštěni až po několika týdnech, když slíbili, že opustí Německo. Většina z nich po zkušenosti z koncentračního tábora skutečně raději volila emigraci. To dokazuje i zpověď Henny Prilutzkyové, jejíž otec po návratu z Dachau jí a její matce řekl: „Nikdy, opravdu nikdy se mě neptejte, co jsem viděl.“ Pět let poté se ho dcera zeptala: „Chceš mi to říci teď?“, načež odpověděl: „Ne!!!“

Informace

  • PageRank

Poslední návštěvy