Tanči pro mne
Mlha se postupně rozptýlila, svět zasenašel své místo. Chvíli jen nehybně ležela na zádech, ruce rozhozené dostran jako hadrová panenka, a pozorovala klenbu sálu, zdobenou hvězdamia tolik připomínající skutečné nebe. Noc byla chladná, chladnější, nežje teď v létě obvyklé, ale nevadilo jí to. Líbilo se jí jen tak ležet aposlouchat šumění moře, jak stoupal příliv...
"Vaše Veličenstvo, pozor! Může mít zbraň!"
"Její jedinou zbraní je hlas a o ten přišla, když mi zachránila život. Už není nebezpečná, Jarkare."
Hlasy ji vytrhly z ochromení, probralyji do skutečného světa - a do bolesti. Zatím jen lehce sepřipomínající, ale o to děsivější, když si uvědomila, že to podivnéchrčení, které slyšela a dosud si neuvědomovala, vydává ona sama.
Blížila se k ní sama královna Nyrael.Živá, nezraněná a stále nádherná. Doprovázel ji sir Jarkar, vrchnívelitel Gardy, s mečem ještě připraveným k obraně své paní a seslavnostní uniformou pocákanou krví.
"Má paní!" zalapal voják po dechu,naprosto šokovaný, když královna poklekla vedle ní, bez ohledu narozšiřující se kaluž krve na podlaze.
"Možná máš přeci jen pravdu a onaočarovala stráže úmyslně. Moc tomu ale nevěřím. Nemá až tak silný hlas,přestože líbezný a kouzelný. A navíc, Jarkare, zachránila mi život. Sámjsi to viděl. Takhle se nechová žádný atentátník, ale bláznivátanečnice, které nezůstalo nic než právě její umění."
Bolest na hrdle náhle ustoupila, užcítila i opatrné dotyky královniných prstů na čele a rozšklebené ráně.Konečně se mohla znovu pořádně nadechnout, odeznělo ohavné bublání krve.
"No, tanečnice? Jak to bylo?" zaznělo vkrálovnině hlase pobavení. Vůbec už nepřipomínala tu strašlivou bytost,která pouhým slovem spálila všechny útočníky na místě. Přesto jejípohled nepřipouštěl vytáčky, lži ani zdráhání.
"Viděla jsem, jak zemřel první voják,ale nemohla jsem se zastavit. Něco... něco mě nutilo pokračovat dál vtanci. Všichni se měli dívat na mě a já to nedokázala zastavit,"zalapala po dechu, jakmile jí královna přiložila dlaň na břicho. Tolikto bolelo! Pamatovala si až příliš dobře, když ji ten býčí muž nabralna rohy - nejspíš měla vnitřnosti na kaši.
"Jen klidně lež, maličká, už to bude,"dotkla se královna konečky prstů zase jejích spánků a bolest úplněodezněla. Úleva zaplavila celé tělo i mysl, dokud ji z polovičníhobezvědomí nevyvedl na světlo opět královnin hlas:
"Jarkare, ještě jednou vyslovíš takovouhloupost a začnu pochybovat o tvém zdravém rozumu. Copak nevidíš jejírány? Možná oficiálně náleží Arlu Tenekovi, ale nedokázala svým činemdostatečně jasně, že si zachovala aspoň svobodnou vůli? Sama serozhodla obětovat za mne život - a ty bys ji chtěl jenom kvůlizastaralým a slepým zákonům zabít? To by byla vražda a to nedovolím!"
Skutečně se v tu chvíli ochladilo, nebotak jenom studila do holých zad kamenná podlaha? Jenže sir Jarkar mělvíc odvahy, než kterýkoliv jiný šlechtic. S pokornou úklonou se totižsvé královně postavil na odpor:
"Zákon mluví jasně, má paní. Ani vy se mu nemůžete vzepřít."
Královně se krátce zablesklo v očích, potlačovanou zlobou, znechucením, nebo snad odporem. Pak však přikývla.
"Budiž. Ani my nemůžeme obcházet zákon."
Dva ledové safíry očí se upřely přímo na ni:
"Podle zákona ses provinila, otrokyně svého pána. Za to tě odsuzuji. K životu po mém boku."
Svět se roztočil a znehybněl, když načele ucítila dotek královniných rtů, chlad s plnou silou udeřil asevřel ji ve svém krunýři. Zoufale se zazmítala, přestože nedokázalaovládnout jediný sval v ochromeném těle, z koutka jí do vlasů steklajediná slza. Ještě zahlédla třpyt královnina pohledu a čas se protáhldo jediného nekonečného okamžiku.
Vznášela se jen tak, bez sebemenšíhopohybu nebo vůle ho učinit, v hřejivé náruči temnoty. Přežívala bezmyšlenek, snů, tužeb. Bez bolesti i pocitů. Uprázdněná a nezaplněná,čekající. Neměnná, bezejmenná. Čas pro ni neexistoval stejně jakonutkání a potřeby, jako tělo. Mohla být smyšlenkou stejně jako bludnouduší, čekající na své další určení.
A to se nakonec dostavilo. Proniklo dotemnoty s jasem prvního svítání a razancí ptačího trylku. Ten výkřikčisté a prosté radosti probudil, co dlouho odpočívalo, zapomenuté anapůl spálené, na samém dně její podstaty.
Nasua.
Ochutnala to jméno, jeho podstatu. Líbilo se jí.
"Nasua! Její Veličenstvo se každý denptá, jestli se už probudila. Pouhá otrokyně a zajímá se o ni samotnávládkyně Basianu! Co je vlastně zač?"
"To prase Arl Tenek ji před několikaměsíci koupil na výroční dražbě přímo v Tarnimaru, kde ji vycvičili.Myslím, že jenom díky tomu byl pozván do paláce; je to jedna znejlepších laranských tanečnic, co se kdy narodily, pokud uvěříš jenompolovině báchorek, které o ní kolují mezi obchodníky s otroky. Prý zani Arl Tenek složil tolik zlata, že ho museli odnášet čtyři otroci."
"Jak vůbec takový hnisavý vřed přišel k laranské tanečnici?"
"Kapitán Sogha se domnívá, že to bylosoučástí vražedného plánu. Spiklenci využili hloupost Arla Teneka a všezařídili tak, aby se nejen dostali s jeho doprovodem do paláce, ale abytaké Nasua tančila Tiri Anas. Věděli o její schopnostiupoutat na sebe veškerou pozornost, přímo s ní počítali. Chtěli ve všítichosti odstranit gardisty, než by se vrhli na Její Veličenstvo - anebýt Nasuiny vzpoury proti pravidlům Tiri Anas, taky by se jim to podařilo."
Hlasy k ní promlouvaly skrz šedou mlhu.Vlastně ani nehovořily přímo k ní, jako spíš poblíž ní. Tiché,nevzrušené, přesto docela jistě lidské. Nasua nechala jejich zvukrezonovat v prázdnotě své mysli, ještě stále zbavená vůle.
"Zákonitostem Tiri Anas se prý nedá vzepřít. Musí se dokončit i za cenu smrti té, která ho tančí."
"Ale ona ho dokončila. Změnila sice každý krok, který si dokázala vybojovat, ale Tiri Anasdokončila. Možná právě proto je skoro mrtvá; žalozpěv za mrtvé vyčerpái naprosto zdravou tanečnici tak, že potom není schopna několik dníchodit. Nasua navíc bojovala s býčím démonem. Skoro zemřela."
"Je pravda, že ji Její Veličenstvo vyléčila polibkem?"
Chlad a žár v jediném doteku. První osamocená vzpomínka zaplála v prázdnotě jako duhová jiskra.
"Samozřejmě že ne! Kdo takové hloupépovídačky roznáší? Královnin dotek sice léčí, ale naše paní by se nikdynesnížila k takové nepřístojnosti!"
"Nemusíte se hned vztekat, drahýJarkare. Pouze jsem zopakovala, co se mezi lidmi povídá. Ani já tomunevěřím; jak jistě víte, trochu se o magické praktiky zajímám a dobřevím, že královský dotyk by v podobném případě účinkoval jen za jistýchpodmínek."
"Podmínek?"
"Její Veličenstvo by do polibku muselavložit svou lásku k dané osobě. Zatím jsem ještě nevypátrala, proč tomutak je - žádné logické vysvětlení mě nenapadá, protože je přeci jedno,jestli se zraněného člověka dotkne rukou nebo rty. Je to však zajímavéstudium."
"Překvapujete mne, lady Indirian. Co na tyhle vaše záliby říká lord Askerion?"
"Momentálně si myslí, že studuji historii ktarnské výšivky. Proč zatěžovat jeho šedou hlavu zbytečnými starostmi?"
"Muži v určitém věku by si neměli brát za manželky mladé ženy, pokud si chtějí užívat klidného podzimu svého života!"
Hlasy se postupně vzdalovaly, odeznívalo i jejich pobavení a smích. Vrátilo se ticho, hřejivé, příjemné. Uklidňující.
Něco se však už změnilo. Nasua cítilajakýsi neklid, zpočátku stěží znatelný, ale s postupem času skoro až knevydržení alarmující. Něco rozhodně nebylo v pořádku.
Otevřela oči. Bíle omítnutý strop,vlevo okno s ozdobnou stříbrnou mříží. Dotek čistých bavlněnýchpřikrývek a hedvábné tuniky. Svaly ještě ztuhlé a jakoby stařeckyztěžklé po námaze Tiri Anas, už ale ne svíravá bolest břichanebo bezmoc a ochromení jako bezprostředně po útoku býčího muže. Nasuavěděla, že se může hýbat - ale nechtělo se jí.
Ve vzduchu se vznášela skoro neznatelnávůně vzácných olejů a květin coby pozůstatek návštěvy vznešené ladyIndirian. Nasuin citlivý nos však zachytil i jinou vůni, podivně známoua přesto skoro nerozpoznatelnou. Prchavou jako poslední záchvěv snutěsně před probuzením.
Nepatrně se zamračila. Kde jen ji už cítila? Kdy?
Odsuzuji tě k životu. Se mnou.
"Vaše Veličenstvo!" pokusila se Nasuamarně posadit. Bohové, jak ji v tu chvíli všechno rozbolelo! Stěžídokázala zvednout hlavu z polštáře.
"Vítej zpět mezi živými."
Královna Nyrael stála v nohách lůžka,oděná do bělostných šatů, lemovaných labutím peřím, místo koruny jentenkou stříbrnou čelenku, svírající skráně. Usmívala se, spíš pobaveně,než vesele, a kromě Nasuy byla jediným dalším živým člověkem vmístnosti; všechny její otrokyně, dvorní dámy a společnice čekaly kdesiza dveřmi.
"Já... vděčím vám za život, má paní."
Znovu se pokusila vstát, nebo se aspoň posadit, ale namožené svaly, navíc ztuhlé dlouhým ležením, ji prostě odmítly poslouchat.
"Zůstaň klidně ležet, dítě. Přežila jsi víc, než jeden Tiri Anas,i když zatraceně působivý," přimhouřila královna oči jako velká kočka.Hedvábí a peřím lemovaná vlečka zaševelily, najedou seděla Nyrael zBasianu na pelesti přímo u ohromené Nasuy.
"Vaše Veličenstvo!"
"Já vím, kdo jsem. Nemusíš to pořádopakovat," usmála se vládkyně mírně. "A že tady sedím a bavím se spouhou otrokyní? Vděčíme za život jedna druhé. Podle tradic Ledovýchvlků, mého klanu, jsme se staly blíženkami. Sestrami v boji, chceš-li.Sice nedobrovolně a náhodou, ale aspoň mně to nevadí."
Nasua jen uhranutě poslouchala.
"Moji přátelé a společníci dávnozapomněli, kým jsem kdysi bývala. Už příliš mnoho let žiji v tomhlepaláci, obklopena přepychem, nebo na bitevních polích, pokud si to žádásituace. Moje dvořanky jsou krásné a okouzlující, ale příliš rychlestárnou, vdávají se a odcházejí, zatímco já stále zůstávám taková,jakou mě vidíš. Jsem královna Basianu," vkradl se jí do hlasu smutek."Nejopuštěnější člověk v paláci plném lidí."
Tichý povzdech, který by dokázal pohnout i horami.
"Když jsem rozhodla o tvém dalším osudu, myslela jsem při tom jen na sebe. Tvé umění tance je úchvatné. Už při Tiri Anasjsem přemýšlela, jak bych tě od Arla Teneka získala, jenom abys mimohla kdykoliv zatančit. Stejně jako já ani ty nemůžeš dělat, co se tizlíbí, ale pouze to, co ti přikazuje povinnost a tvůj pán. Jsme stejné."
Královna se pomalu postavila.
"Má paní, co si přeješ?" zeptala se Nasua rychle, protože se už zdálo, že královna bez jediného dalšího slova odejde.
"Buď mi společnicí, Nasuo. Pro začátek. Nikdo nedokáže být stále sám."
Odešla. Odešla a zanechala zatím bezvládnou tanečnici, aby si vše mohla v klidu promyslet.
