NOVINKY




 Jsem na horách a jedu vzhůru takovým zvláštním vlakem, který stoupá po šroubovnici  (něco jako zubačka - akorát místo ozubnice je šroub). V určitých místech se vlak přibližuje k horské řece, kterou sjíždí mí kámoši a známí. Bezpečně poznávám jenom jednoho - mého dlouholetého známého Petra. napsal/a: jan.gogin 08:30 Link komentáře (0)




Jsem u kohosi na návštěvě – velmi vlídná a přátelská atmosféra. Vstup do pokoje, kde probíhalo toto milé setkání byl však umožněn pouze po žebříku. Jakmile jsme se rozloučili a jak jsem sestupoval po žebříku – smůla – praskla pode mnou jedna šprušle. Můj hostitel se zcela proměnil – zbrunátněl a vehementně se dožadoval nápravy. Snažil jsem se ho uchlácholit tím, že mám kámoše stolaře a on ten žebřík zcela jistě opraví…

napsal/a: jan.gogin 12:53 Link komentáře (0)




 

 

večerní slunce

zas jednou touhou hoří

a já se ptám

zda si správně představuji

ji

jak bloudí

Sedmihořím

ji

LadyOfFuckingham

já se ptám

odkud jdem

a kam?

napsal/a: jan.gogin 12:15 Link komentáře (1)




Byl krásný, slunečný den, jako bývá těsně před prázdninami. Ono v červenci se často počasí může překvapivě pokazit, třeba tak jak je tomu letos. To je nádherný červen a  potom červenec  je už takový nevybarvený. Navíc – o prázdninách je obvyklé přesídlování někam na chaty, často spojené s odloučením od kamarádů – spolužáků. To když je ještě škola a léto je v plném rozpuku bývá vlastně vůbec ten nejlepší čas. Známky už jsou napsané, a prázdniny ještě neutíkají. Aspoň tak nějak tomu bylo tenkrát… Pravděpodobně.

Dva kluci se rozhodli využít příznivého odpoledne a vyrazit někam přes celé město. Třeba až na přehradu a to je pěkných pár kilometrů.Mají už obvyklé místo na vyvýšenině v jedné zátoce. Co se toho sem najezdili. A zadováděli si ve vodě, zaplavali si. A hlavně toho napovídali. O škole, o rodině, celkově o svém mladém životě, ale hlavně o děvčatech.

Ano, o těch tajemných stvořeních, co se všude kolem tak smějí a dovádějí.  Co se těch dívek napozorovali  - třeba jak se koupají a sluní.A ovšem také převlékají.  Byť jejich pohledy zachytili nanejvýš jenom sundaný horní díl plavek, ale i to stačilo.

Samozřejmě i chlapci se převlékají, když je kolem málo lidí, tak někdy jenom tak bez ručníku. Takhle jednou jeden chlapec – ještě takové ucho, taková pusinka, jako jsem byl já tenkrát ve čtrnácti – nebo kolika vlastně. Do zátoky vplula loďka, na které pádlovala osamělá dívka. Pohledy dívky a chlapce se střetly, byť se dívka evidentně více zajímala o jinou partii. Na tváři si jí vykouzlil ten nejroztouženější úsměv mladé slečny, byť taky ještě takový trochu naivní - nevybrvený.  Ale jak už to chodí, stačilo pár záběrů pádla a dívka byla pryč a chlapec, tam stál, celý ještě zkoprnělý – ale už oblékající se.

Takové to bylo tenkrát, před prázdninami… Takové neopakovatelné období. Na přehradu se ovšem nepřestalo jezdit ani po ukončení základky v období střední školy. Zvláštní, zájem o děvčata se neztratil,ale spíž než o dívky na plážích šlo a jakousi kombinaci s jiným zakázaným ovocem – kterým byl zlatavý mok v četných zdejších restaurantech. Zkrátka už to bylo jiné období. 

napsal/a: jan.gogin 11:21 Link komentáře (1)


Starší články >