proč mi osud musí lhát , proč se ho mám stále bát...
proč mi chce teď štěstí dát , pak mě bez milosti sťát..
dá mi křídla lítat budu , za chvíli padám na hubu..
je to jako na houpačce , nahoře však jenom krátce...
už se nechci jenom bát , zkusim se i trochu prát...
život na plno si žít , snad se jednou budu mít...


ani nevim jak mě to napadlo... napsal/a: jay.master.jam 12:31 Link


Komentáře

« Domů | Přidej komentář