OdpusT kocicko já nevím ,jak ti mám oslovit. Ale presto ti musím napsat tenhle dopis když Te nesmím videt.Mockrát sem byl v nemocnici,ale pokaždé me odehnali jako zlodeje.Vážne ,já ti chtel ukrást tvuj polibek.Tvuj úsmev.Ale oni mi nedovolili nic jen tenhle dopis.
Lásko prosím vrat se zpátky.Já už dávno zapomnel na tu sobotu ,co se to stalo.Vím,že je to pro tebe težké když ti to všechno pripomínám ,ale já jinak nemuužu.Vlastne za všechno mužu já .Vedel jsem už dávno ,že se líbíš Petrovi.Ale já ti veril,prestože tohltal tema prokletejma ocima na každém kroku.Byl to muj nejlepší kámoš ,ale mel jednu hnusnou vadu,strašne rád prebíral holky.
Když se jí nabažil poslal ji do háje,proto jsem ze zacátku na tu zábavu nechtel jít.Petr mi taky ríkal , že bere auto,at jedeme s ním.Ale tys dobre vedela že me premluvíš a to se ti podarilo.Tenkrát jsi byla hezcí než kdy jindy .Melas nové džíny a bájecné tricko.A on na tebe neustále civil.Celý vecer jsi tancovala jen s ním.Ne, já ti to nevycítám, vždyt ses me ptala , jestli mužeš s Petrem tancit a já rekl:,,Proc ne." Víš jak mi bylo ,když jste šli spolu ven.Petr byl opilý ,ale dobre vrdel, co delá.Když šel kolem me,tak rekl:,,Tak co ty paroháccci?"A já udelal chybu že jsem mu nedal po hube a nechal ho jít.To jsem delat nemel.Ale nemohl jsem vedet , že spolu pojedete autem.On byl ješte takové prase,že se odvážil v takovém stavu rídit.Jak jsem se dozvedel,že jste odjeli,šel jsem spát ke kámošovi.Ale asi za hodinu za mnou priletel Píca že se někde stal strašný bourák.Byl udýchaný a uíkal že je tu VB.Letel jsem zpátky do kulturáku.Nevedel jsem,co se komu stalo, ale mel jsem takový divný pocit.Polykal jsem slzy,a dusil se úzkostí.V sále byl zmatek,nikdo nevedel,co se dejea VB rádila.Nenápadne jsem proklouzl kontrolou mezi dveemi a vyletel ven.Letel jsem k místu kde se to stalo.Protlacil jsem se davem lidí a pak jsem uvidel Tebe.Ležela jsi hlavou na predním skle.Tvé husté,kaštanové hlasyslepené krví,visely splihlé kolem krku,tvá tvár se podobala kusu zmackaného hadru.Z úst Ti vytékal pramínek krve, ruce bezvládne viseli podél tela.Božel jsem pryc,daleko,co nejdál od toho strašného místa.Božel jsem pryc,ani nevím kam jsem došel.Jen vím,že jsem si lehl do trávy a zacal rvát jako malý kluk.Ta strašná nehoda kruta kontrastovala s ranními cervánky.Zacalo svítat.Na obloze bledly poslední hvezdy ,které ješte pred chvílí moly sílu svítit štastným milencem na cestu jejich štestí.Víš,milácku,ty cervánky mi pripomínaly tvoji tvár.Presnë tak ses tvárila ,když jsem te poprvé políbil.Až v pondelí jsem se dozvedel, že te Petr v aute zacal líbat ,pustil volanta nejvetší rychlostí vrazil do stromu.Ale proc to vlastne píšu ,vždyt už nikdy neotevreš oci,už tvé rty nepolíbí mou tvár,protože ty, ty už neexistuješ.Ano zemrela jsi drív než jsem ti stacil ríct,že to miluju víc než kdy v živote dovode kdo pochopit.Ale já tenhle dopis s kyticí 18 bílých ruží pokládám na tvou rakev a to bude mj poslední dukaz mé umírající lásky k zemrele dívce.

Komentáře

« Domů | Přidej komentář

jirina-sestricka.. 09.04.2008 22:26:56

Ty vole tak to byl hustej pribeh a to jsi vymyslela jako ty jo???pecka!!

Lida kulka vis ne 08.04.2008 19:18:41

monco nevimkde jsi na tohle prisla ale je o kruti smutny u tohodle dopisu jsem plakala mocinky